213. den

Do příspěvku se mi hrozně nechce, ale vlastně nemám ani, co dělat, tak proč ne… Trochu už to přestává být “deníkem” ze studijního pobytu a stává se to deníkem nebo spíše týdeníkem z karantény. Jak to tak ale bývá, když jste celé dny doma, moc se toho neděje.

Už se mi vlastně ty dny začínají míchat v hlavě dohromady, sice ještě den v týdnu a datum nějak určím, ale co jsem dělala předevčírem a včera, to vám řeknu rozmazaně. Vím, že před dvěma dny jsme si s Italkou trochu zacvičily, venku za slunečného počasí, abychom se protáhly a vyvětraly. Včera Italka při každém vstávání vydává prapodivné zvuky, jelikož ji hrozně bolely nohy. Já jsem překvapivě byla čilejší, což nevím, jak se mi podařilo.

Včera jsem se ještě pokusila udělat něco do školy, i když to moc nevyšlo. Taky jsem začla číst knížku (první po dlooouhé době) a slunila se venku, dokud mi nemrzly prsty a nepřiblížili se kluci ohrožující mě míčem. Dneska jsem si na školu skoro ani nevzpomněla, ale i tak jsme nestrávili celý den v posteli. Ráno jsem si dala malou rozcvičku s nejmladším bráchou aneb hraní fotbalu a pak jsem ho ještě přinutila do nějakých úkolů ze školy, se kterými jsem se mu pokusila pomoci. Dopoledne mi tak rychle uteklo, že jsem se ani nenadála (vstávala jsem ještě před osmou a až ve dvanáct jsem bráchu omrzela a vzal si radši mobil).

Odpoledne jsem si chtěla ještě užít počasí, když zatím nepršelo, ale už tak se venkovní teploty snížily, takže jsem se s knížkou musela přesunout dovnitř.

Potom jsme se taky s Italkou převlékly do sportovního, že si půjdeme zaběhat. Počasí moc nepomáhalo, jelikož silně foukalo, takže by byl běh ještě náročnější, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme z naší normální trasy kolem jezera běžely asi tak pětinu (normálně uběhneme třeba i polovinu) a zbytek cesty jsme prostě prokecaly. Pak jsme ještě chtěly na zahradě vyzkoušet jógu, kterou ani jedna z nás nikdy předtím nedělala, ale byly jsme ve špatném rozpoložení, že jsme se na to nemohly soustředit a ještě nám to znepříjemňoval vítr, takže náš první pokus skočil hned, jak začal.

Pak jsem vlastně už vůbec nic nedělala a upřímně, už se asi trochu začínám nudit nebo spíše jsem moc lenivá a nemám náladu na nic…

Poznámka autora: prý to vyznělo až zoufale, tak dodávat, že zoufalá nejsem, mám se fajn 😀