216. den

Dneska už jsem tak trochu vypsaná, ale blog mě snad ještě nezabije. Napsala jsem totiž dvě eseje na média, jedna 726 slov a druhá 666 (ďábelské číslo:-)). Pak jsme se taky s Italkou vydaly do obchodu, kde jsme ale musely vyčkat venku ve frontě, jelikož tak to tady teď funguje… Na druhou stranu lidí s rouškami jsem viděla pramálo, přesněji asi dva.

Po tom, co jsme dorazily domů, nám přišla pizza, kterou jsme si po cestě objednaly, jelikož jsme byly dost hladové. Po pizze jsme potřebovaly nějakou pauzu a potom jsme se pokusily si trochu zacvičit. Venku nebylo moc hezké počasí, tak jsme se musely nějak necpat do našeho pokoje, ale některé cviky se prostě udělat nedali.

Pak jsem ještě dopisovala eseje do školy, které stejně musím zítra ještě pročíst, a až po osmé večer jsme se dočkali večeře.

Taky jsem si dneska volala s rodiči, a to ohledně mé cesty domů, už to vypadá tak, že do konce dubna budu doma.

Ještě vtipná historka z dneška, zarputile jsem Italce tvrdila, že je pondělí, několikrát jsem řekla, že je pondělí bez jakýchkoliv pochyb, a ona se pak koukla na mobil a řekla mi, že je už úterý. Upřímně jsem jí to nevěřila a nemohla jsem pochopit, jak jsem si mohla myslet, že je pondělí. Mám v tom všem hrozný zmatek, chystám se domů, musím si balit věci, ještě lety komplikuje korona, potom zjišťuju co a jak na srovnávačky a ještě dělám úkoly do anglické školy…