160. den

Já i Italka už máme letenky domů.

Je to celkem strašidelné, že už víme datum i čas, ale ještě si mámě dost čeho užít. Například dneska jsme se obě překonaly a začaly se koukat s “bráchou” na horor. Obě jsme dlouho vzdorovaly, já jsem v životě viděla jeden hororový film, jestli se to dá za horor považovat (Jeníček a Mařenka – lovci čarodějnic), a Italka odporovala, že se pak bude bát.

Náš host brácha má naprostou úchylku na reproduktory, takže jich má v pokoji celkem osm kolem dokola a každý je speciální na něco. Takže když si pak pustíte horor a ty strašidelné zvuky se ozývají všude okolo vás, tak je to pořádný zážitek.

Kousek jsme tedy zkoukli, ale nevydrželi jsme rozhodně do konce.

Na jedné z uplynulých hodin médií jsem probírali terminologii ve filmovém průmyslu, například typy střihů, záběrů a zvuků. To mi taky dneska možná trochu pomohlo. Když se něco dělo, já jsem začala analyzovat a pojmenovávat všechny triky a taktiky producentů, že jsem film brala více jako výtvor než jako příběh.

No a to bude asi všechno, co bych dneska napsala, jak mi taťka několik říkal, nemusí to být “deník” a popis každého dne, ale třeba jen krátké postřehy, tak dneska je to o hororech. Teď už jen doufám, že se mi o nějaké příšeře či duchovi nebude zdát…