156. den

Pátek tak nějak uběhl, poprchávalo, a tak byl celý den tak trohu takový depresivní.

A dnešek? Asi to bude jen krátký zápis , jelikož se toho moc nestalo a hlavně je už vlastně zítřek a měla bych jít spát.

No, strávila jsem ho doma, tak nějak odpočinkem, něčím málem do školy a pak večer se “sourozenci”. Šli jsme Italku doprovodit na autobus, jeden nesprávný projel, další si myslela, že to taky není on, ale když zrovna prosvištěl okolo, tak jsme viděli její kamarádku Italku nechápavě koukat z okna, a tak musela počkat na další, který jel až za dalších dvacet minut.

Večer jsme si nějak povídali, taky jsme se rozhodli Italku vylekat, až se vrátí, ale její reakce byla jen to, že se začla smát, takže úspěch nulový.