138. den

Vždycky otevřu aplikaci, přes kterou blog píšu, a kliknu na přidání nového příspěvku, ale pak ho zase musím zavřít, abych zjistila, kolikátý den mého pobytu dneska je.

Tak dneska už 138. a do návratu domů zbývá 156. dní. Takze ještě dlouho, ale už je to za chvíli polovina!

Ale co se tedy stalo dneska. Dneska. Dneska. Dneska ráno jsem se poklidně vypravila do školy, když Italka ještě pospávala. Na matematice jsme neměli učitelku, tak jsme jen počítali jedno cvičení. Na výtvarce jsme konečně začali finální verzi našeho projektu…

S jednou ze tří učitelek na výtvarku děláme knížku o našem životě, ale zatím jsme dělali jen přípravu v podobě stránek o různých umělcích, taky vlastní nápady a rozvržení a ještě další zkoušení prvků, které chceme zahrnout. Dneska jsme se už pustili do samotné knihy, hodně mě to baví, celkově ten projekt, jelikož si připomenu, co všechno se mi stalo v životě a taky mám neomezené možnosti využití technik i materiálů. Ale co mě úplně nepotěšilo bylo, že nám učitelka řekla, že má být hotové do konce ledna aneb 17 dní a pouhých 5 hodin výtvarky ve škole věnovaných knize. A k tomu ještě další dva projekty na výtvarku a další dva předměty!

Pak na médiích jsme pokračovali v práci v InDesignu, což, jak už jsem určitě mnohokrát napsala, mě dost baví, takže si tyhle hodiny celkem užívám a dokonce mě i učitelka pochválila, když jen tak prošla okolo.

A pak už byl zas konec školy, ale ještě ne konec dne.

Sice se mi nechtělo, ale vypravily jsme se s Italkou do nákupního centra, jelikož jsem potřebovala koupit pár věcí.

Je tam takový obrovitý obchod, jmenuje se John Lewis a mají tam všechno od kosmetiky, oblečení, věci do domácnosti, do kuchyně, světel, dokonce restauraci a všechno možné. Ale nejkrásnější je to ve třetí patře. Tam se nachází takový malý ráj plný vln, bavlnek, látek, šicích strojů a všeho možného, co si dokážete spojit s šitím, vyšíváním, pletením, háčkování a celkově pracováním s látkami a… No, takže to dneska dopadlo dvěmi novými bavlnkami na háčkování a jeden háček, takže jsem se udržela na uzdě, ale pokladní jsem tuhle část obchodu musela pochválit.

A pak za deštivého počasí a skoro vichřice jsme se zase zpožděným autobusem dostaly domů a mohla jsem si obléknout tepláky.

Můj další program byl jasný – vyšívání na výtvarku aneb osobní projekt, který musím dodělat do čtvrtka. Takže jsem zbytek odpoledne strávila vyšíváním, taky vytvářením dalšího z návrhů na tu knihu a taky jsem začala háčkovat dárek pro naší host mum.

A tak to je asi všechno. A zítra se chystám s Italkou a tím naším bráchou do posilovny. K tomu jen lze poznamenat, že jsem v posilovně byla za svůj život asi dvakrát a naposledy tak před dvěma až třemi lety. Takže jestli zítra posilovnu nepřežiju, tak je tohle poslední příspěvek 😉