136. den

Dnešek byl fajn! A hlavně volejbal…

Měli jsme dneska další zápas až někde u Northamptonu, takže takových 40 minut autem. Odvoz jsem měla smluvený, tak mě spoluhráčky kolem jedenácté vyzvedly.

Pak se po cestě, rozcvičení a všem možném začalo hrát. První set prohra, druhý set prohra, třetí set jsme zvrátily a vyhrály, čtvrtý výhra a pátý sice jen do patnácti, ale když byly body obou týmů kolem deseti, tak byl timeout skoro po každém bodu, a bylo to do poslední vteřinky napínavé. Náš první vyhraný zápas. A když jsem nad tím tak přemýšlela, tak můj první vyhraný volejbalový zápas. Jasně že, když jsme hráli s někým jen tak, tak jsme taky už vyhráli, ale takhle s jiným týmem a v rámci soutěže, to je moje první výhra. Loni s naším ne úplně úspěšným týmem jsme za celý rok vyhrály jeden jediný set.

Cestou zpátky jsem si trochu pospala, doma si dala dlouhou a teplou s neskutečně příjemnou sprchu a ještě se pustila do úkolů.

Pak jsme taky zase pekli muffiny, jelikož host mum řekla, že se to chce naučit!!! Můj osobní úspěch!!! Aneb naučit ji nějaké domácí pečení a ne jen kupovat dorty z obchoďáku. Ale byl to celkem kříž, protože kluci chtěli pomáhat. Nenazvala bych to pomocí, spíš komplikacemi, jelikož je musíš neustále něčím zaměstnávat, taky jim všechno trvá, nebo to dělají špatně a ať tak či tak, tak vždy je víc nepořádku. Ale nějak jsme to zvládli, samozřejmě s mou pomocí, taky host mum vyřkla, že si bude muset asi pořídit mixér na šlehání sněhu, a taky do bílků při rozklepávání vajíčka vyklepla i žloutek… Ale všechno jsme upekli a už i stihli sníst…

No a to byl dnešek. Už 136. den a už za 11 dní jsme v polovině. A zítra zase do školy.