130. den

Dneska se toho dost stalo a taky to byla pořádná sranda (minimálně teď mám super naladí po krásném volejbalovém zápasu, ale k němu ještě později).

Ráno jsem se zázračně zvládla vzbudit a vykopat z postele, upřímně, čekala jsem, že zaspím i přestože jsem měla asi deset nastavených budíků. A pak zase do školy! Sice musím vstávat, sedět v lavici, na všechno se soustředit a všechno, co se tak ve škole dělat má, ale těšila jsem se. Prázdniny byly dlouhé a do dalších ubývá pouhých šest týdnů. Ty Angličani jsou celkem flákači, teď jsme měli dva týdny a kus volna, pak bude týden v únoru, dokonce dva volné týdny v dubnu a ještě jeden týden v červnu. Na druhou stranu škola oficiálně končí až 20. července, ale doufám, že se domů dostanu dřív, abych si užila dlouhé české prázdniny.

No, ve škole jsem měla jen čtyři hodiny, matematiku jsem přes prázdniny zapomněla, tak to teď musím nějak dohnat, na výtvarku jsme měli poprvé novou učitelku, al vypadá sympaticky, jen byla z nás taková nesvá, a média jsou média.

Pak jsme ještě měli shromáždění (assembly), kde nám promlouvali do duše o novoročních předsevzetích a celkově určování si cílů. To mi připomnělo, že jsem si žádné předsevzetí nedala, tak to musím dohnat, ale nic mě nenapadá… Alespoň nic, co bych měla šanci zvládnout 😉

Pak jsem si ještě došla vytisknout pár věcí a šupajdila domů. Po cestě jsem se ale ještě stavila v obchodě a koupila si nějaké to ovoce! A taky bílý jogurt, nad kterým jsem se pak doma rozplývala… Ano, nad jogurtem.

Taky jsem si volala s mamkou, tak jsme si sdělily novinky, trošku něco prodrbaly a zase to byl tak hodinový rozhovor.

Pak jsem ještě dělala úkol na výtvarku a už byla večeře. Měli jsme hranolky a nějaké obalované kuřecí cosi, placky. No, strava tu je rychlá a ne úplně zdravá, ale to už mě nepřekvapuje. Jen mě trochu mrzí, že to jedí i ty děti, které to nemůžou vůbec ovlivnit a odmítnout. Taky byla dneska host mum na obrovském nákupě, tak jsme všechno museli vyložit, ale já jsem si to i užila (je možné si užít vykládání nákupu?), asi proto, že ráda organizuji věci a taky mi to připomnělo tradiční nákupy s mamkou v Lidlu, která mě tak teď asi postrádá, už totiž máme svůj vymakaný systém 🙂

No a pak jsme nějak zabloudili k tomu, jak dobrý byl ten “dort”, který jsem minule pekla. Samozřejmě ne ta obluda z posledně, ale náš dobrý český perník. A tak host mum říká, jestli bych ho zase mohla upéct. Tak jsem se zeptala, jestli zítra, a ona s takovým prosebným pohledem řekla, jestli by to šlo dneska. Do volejbalu zbývalo ještě dost času a stejně bych jen seděla v pokoji a stresovala se jestli už vyrazit nebo ještě počkat, abych tam nebyla moc brzo.

Takže jsem vylovila předposlední pečící prášek do perníku a pustili jsme se do toho. Krizi s chybějícím vajíčkem jsme nakonec zažehnali a perník letěl do trouby. Jestli pamatujete, ten minulý jsme spálili na uhel. Tenhle jsem si tedy pohlídala, připravila čokoládu a všechno bylo hned hotovo. Pak už jsem se vypravila na volejbal a zavolala si ViaVan a světě div se, byl to stejný řidič jako včera. Takže byl na mě zase hodný a vyhodil mě až před dveřmi tělocvičny.

Na volejbale jsme taková povedená cizinecká partička, sice jsem nejmladší, většina spoluhráček už má děti a manžely, ale je to hrozně fajn a nikdo nemá přehnané ambice. Takže jsme si to užily, sice tři sety ze čtyř projely, ale alespoň jsme si pořádně zahrály.

Pak jsem zavolala host mum, jestli by mě mohla vyzvednout, a tak přijela a hodila mě domů.

Pak už jen sprcha, nevynechat blog a spát! Protože zítra je škola a momentálně je už za necelých dvacet minut půlnoc, tak snad zítra nezaspím a ani neusnu ve škole.