129. den
Dneska už 129. den a já jsem tři dny nic nenapsala. Taky můj odpočet říká, že se domů vracím už za 166 dní, takže ještě přibližně 18 dní a budu v polovině.
A co se tedy stalo za ty poslední tři dny? V pátek jsme jely s holkama bruslit, sice jsem na bruslích ohromné nemehlo, ale podařilo se mi nespadnout, ale po hodině a půl jsem toho měla dost.
Včera jsem konečně dokončila celý sešit s kresbami – 40 kreseb za 4 měsíce. To nezní jako moc, ale jsem na sebe pyšná, že to mám konečně hotovo a že to vypadá tak, jak to vypadá. Mamka taky zhodnotila, že doma bych to asi nezvládla. Tady mám na všechno více času i kratší školu, tak se můžu pouštět do více věcí.
A dneska mě ještě čeká volejbal a zítra první zápas.
Jak už se blížím k polovině, tak už nad celým pobytem přemýšlím více obecně a taky už mám trochu větší přehled. Včera jsem například kamarádce, která se příští (vlastně už tenhle) rok chystá studovat v zahraničí, důvody, proč jet a proč ne. Ano, opravdu jsem sepsala i důvody proč nejet a bylo jich celkem devět, i když jedním z nich už bylo, že už mi důvody dochází. A nechci vás o to ochudit, tak napíšu trochu náhled do těch pozitivních i negativních faktů…
Pro aneb proč jet studovat do zahraničí:
1. Cizí jazyk – bod, který nemusím komentovat
2. Formování osobnosti – dostávám se do situací, do kterých by se normálně nedostávala, a taky je musím řešit a rozhodně mě to dost posouvá
3. Vykročení z komfortní zóny – nejen vykročení ale doslova vyskočení, vydáte se na rok do úplného neznáma a já jsem tu nikoho neznala
4. Spoustu nových lidí – poznáte nové lidi, lidi jinak se chovající, lidi z jiného kulturního prostředí, lidi s různorodými životními událostmi a různou minulostí, to je pro mě taky velká změna, že jsem obklopena odlišnou skupinou lidí
5. Nové věci, činnosti – máte příležitost vyzkoušet spoustu nového, jelikož všechno staré jste nechali doma
6. Utvrzení nebo rozvrácení vztahů – rozvrácení zní sice spíše jako negativum, ale podle mě je pozitivem, utvrdíte si vztahy s lidmi z rodné země anebo zjistíte, že dokážete žít i bez nich
7. A pak je tu další kupa všech možných pozitiv jako že se stanete více samostatnými, poznáte nové kraje, novou kulturu, i ve směru vzdělávání mi to dává hodně a taky pak můžete porovnávat a hledat si tu svou ideální cestu životem
Proti aneb proč nejet studovat do zahraničí:
Tohle bylo celkem složité napsat, navíc vždy mě napadají ta pozitiva, která to vyvrací a převažují.
1. Přerušení všech koníčků a kroužků a k některým se bude za rok těžko vracet (tohle vyvrátím tím, že v něčem se dá pokračovat v zahraničí a mě osobně to taky celkem pomohlo, sice chci ve všem po návratu pokračovat ale pod jinými kluby či organizacemi)
2. Odchod z kolektivu – tohle je také těžká věc, opuštění kolektivu, hlavně školního a nevíte, jak se lidé změní za ten rok a jestli vás mezi sebe vezmou zpátky (taky netuším, co se stane, až se vrátím, ale to ukáže čas)
3. Vidíš, o co přicházíš – děje se tu spoustu věcí a poznávám spoustu lidí, zkouším nové činnosti, ale stejně, když vidím, co meškám v Česku, tak je mi to občas líto (na druhou stranu všechno to doženu, mám na to celý život a teď si mám užívat všechno místní dění)
4. Nepříjemné situace – samozřejmě se dostanete i do ne úplně příjemných situací, ale ze všeho se dá nějak vybruslit a všechno někdy skončí, navíc život nikdy nebude procházkou růžovým sadem, a ne vždy se setkáme jen s upřímnými a milými lidmi, takže tohle je taky takovou zkouškou
5. Jiné podmínky – například zázemí v rodině, pro některé na intru, je to prostě jiné, žijete s lidmi, kteří vám byli ještě před pár měsíci neznámými (sice se tu necítím jako doma, občas mi něco leze dost krkem, ale přeci jen to je jen na rok a zase to vyvažují ty příjemné chvíle, které si sice tak nevryjí do paměti, ale jsou častější)
6. Prvotní strach před odjezdem z domova – bez toho se to asi neobejde, nevíte, kam jedete a nevíte, co se stane (ale je to výzva, která se musí pokořit a po pár měsících, které utečou jako voda, už budete skoro jako doma (trochu si to protiřečí s předchozím bodem, doma je doma, ale už alespoň víte, jak co funguje, a tak to pro vás není tím neznámým))
7. A návrat – když odjíždíte z domova, tak je to „jen“ na rok, ale pak rok, respektive deset měsíců, strávíte s novou rodinou a zase musíte opustit je se shledáním v nedohlednu (ale zase vám to dá nové přátele, nové kontakty a já se moc těším na naše pozdější shledávání)
To by byly asi všechny důvody, co dám dohromady. Samozřejmě je všechno hrozně individuální a rozhodně i záleží na zemi, kterou si vyberete.
…
Dneska jsem se taky pustila do sepisování všech věcí, na které se domů těším, a taky co všechno k jídlu mi musí rodiče nebo babičky uvařit. Seznam je už teď dlouhý, hlavně ten s jídlem, ale při té příležitosti mě napadlo, jestli není v Londýně nějaká česká restaurace. Takže jsem hnedka otevřela Google a hledala a hned mi vyskočila Czechoslovak Restaurant London. Takže jsem si projížděla menu, dělala si chutě a vyvíjela teorii, že bych si tam mohla dojet. Tak mě s taťkou napadlo, že bych tam mohla vzít svojí hostitelskou rodinu, tak uvidíme, jestli se tam vyprávíme. Taky jsem si říkala, že by bylo vhodné je pozvat, ale po sečtení přibližné útraty kolem čtyř tisíc, si ještě počkám, a když mi na konci pobytu nějaké peníze zbydou, když nebudu tolik utrácet, tak bych se mohla „rozšoupnout“ a pozváním jim poděkovat za jejich trpělivost a přívětivost.
Anebo si tam dojdu minimálně sama, abych potěšila své chuťová buňky pořádnou svíčkovou se šesti knedlíky.
Tak to je asi všechno z dnešního zápisu, sice ještě dnešek není u konce, ale příspěvek je už tak dlouhý a snad jsem vyhradila ty tři dny, za které jsem nenapsala ani čárku.
A zítra hurá do školy!