33. den

(Musím poznamenat, že dneska to je už 11%!)

Dneska se ve škole nic moc nestalo, ale zato doma ano. Za prvé jsme si do pokoje nastěhovaly novou skříňku, takže zase máme více úložného prostoru, ale pořád méně a méně celkového prostoru. Musím uznat, že jsem z domova zvyklá na opravdu velký luxus. Sice nemám vlastní pokoj, ale ten, co máme se ségrou dohromady je dostatečně velký, že máme každá svůj prostor.

(Právě jsme dopsala tenhle příspěvek, ale aplikace WordPress přestala pracovat a neuložilo se to, to naštve… Takže ještě jednou…)

A za druhé jsem se dnes podruhé pustila do vaření. Sice to nebylo úplně dobrovolně, ale na přání host mum, ale pustila jsem se do toho s vervou a počátečním nadšením. (Nadšení rychle mizelo…)

Jelikož minule všem řízky s cornflaky chutnaly, ale nebylo jich dostatek, tak tentokrát host mum nakoupila více masa. Když říkám více, tak ho bylo opravdu hodně. Všechno maso jsem rozkrájela, osolila, opepřila, nenaklepala, jelikož paličku na maso tady viditelně nevedou, a pustila se do smažení.

Naštěstí host mum už brambory udělala (stylem brambory na pekáč a pak do trouby, sice mám brambory na loupačku ráda, ale tohle mi přijde trochu jako lenost při vzpomínce na mé minulé nekonečné loupání brambor…) a na mě bylo jen maso. Samotné smažení také nebylo nejrychlejší, ale nakonec jsem vše dokončila a mohla servírovat všem hladovým krkům.

Naštěstí nevím, jak dlouho mi to zabralo, jelikož jsem si hodinky sundala, aby také neskončily obalené v trojobalu, ale odhaduji to minimálně na hodinku. A zítra vaří Italka. Ta hodí těstoviny do hrnce s vodou, za deset minut je má hotové, plus na to dá nějakou omáčku a je to…