32. den

Dnešní den jsem chtěla vypustit a zklamat své čtenáře (:D) tím, že nic nenapíšu. Myslela jsem totiž, že není o čem psát, jelikož se nic moc nestalo, jen další normální den ve škole…

Nakonec se ale o zábavu postaráno náš nový německý spolubydlící, jehož jméno si stále nepamatuji. Byl dnes poprvé ve škole (já jsem ráda, že už jsem si ve škole zvykla, ale vím, jaké to bylo tam jít poprvé) a jelikož nechodí na stejnou školu jako já a Italka, tak za prvé musel sám za druhé musí do školy dvěma autobusy.

Už jsme si pár peripetií s místními autobusy zažila a není to nic příjemného a hlavně nejezdí pravidelně, včas a systém je tak chaotičtější než vlaky v Česku a jejich neustálá zpoždění.

Upřímně ho lituju. Cestu do školy sice prý zvládl na výbornou, ale zpět to byl problém. První bus mu prý pomohla najít skupinka holek ze školy, ale když měl přestoupit, tak nastoupil na špatný autobus. Pak se nějak dostal na místo poblíž nákupního centra a tam už jsme ho jeli s host mum vyzvednout. Já jsem to místo našla na mapě, takže jsem tam autem hezky trefili, ale horší to bylo ho tam někde najít. Ještě, to bych nebyla v Anglii, do toho krásně pršelo. Tak jsem mu tedy volala (host mum má něco s telefonem) a snažila se ho nalézt. Po nějaké době se to podařilo a naše mise byla úspěšná. Tak jsme se zase nalodili do auta a mohli vyrazit domů.

Jsem opravdu ráda, že mám školu takhle kousek a pěšky, protože potýkat se s místními autobusy je nervy rvoucí.