184. den

Dny tu plynou jako voda nebo i rychleji. Sice se to tu zdá být dlouhé a těším se domů, ale na druhou stranu je to neskutečně rychlé. Dnes už je 184. den a tudíž přes 60 procent celkového pobytu a za 112 dní už budu doma. A taky se vrátím a budu zas o rok starší a jen rok od dospělosti.

No, konec filozofování nad plynutím času a mým věkem a hurá na to, co se zase za poslední dva dny stalo.

Školu jsme vlastně už skončili ve čtvrtek, jelikož v pátek jsme jeli do Birminghamu na veletrh univerzit. Celý den pořádně pršelo, takže jsme při přebíhání mezi budovami ještě navíc zmokli.

Pro mě to asi nemělo moc velký smysl, jelikož studovat v Anglii pravděpodobně nebudu, musela bych dostat stipendium, jelikož jsou tu vysoké školy placené, a ještě si tu najít nějakou práci/brigádu, abych si financovala bydlení. Práce v Anglii je sice dobře placená, ale žít tady není úplně nejlevnější.

Ještě postřeh z cesty autobusem: pustila jsem si do sluchátek český podcast a když už mi došly český kontent, který by mě zaujal, tak jsem přehodila do angličtiny. Byla jsem na sebe pyšná, že si jen tak poslouchám nějaké povídání v češtině a pak přecvaknu do angličtiny a skoro ani nevnímám, že je to jiný jazyk.

A taky jsem se včera dozvěděla něco málo o letním táboře, na který se chystám, až se vrátím domů, tak se můžu těšit ještě víc.

Dnešek jsem strávila doma a tak nějak nad úkoly a taky se ségrou… Ráno, i když spíš dopoledne, jsem udělala nějaké úkoly na média, kde už se připravujeme na zkoušky na konci tohoto roku, a taky jsem si trochu prohrála s photoshopem.

Pak jsem si taky zavolala se ségrou a mám novou teorii, že u mě existují dva typy hovorů: první je s mamkou, kdy si třeba hodinu v kuse aktivně povídáme a bylo by to i delší, jen už mi to vždy přijde, že je čas to utnout a jít dělat něco jiného, a pak druhý typ aneb volání se ségrou, které je v řádech hodin. (Odskočím si spočítat to…) Dneska jsme si volaly asi dvě a půl hodiny, i když mi to připadalo i delší, ale vždy je to spíš takové trávení času dohromady, každá něco děláme a prohodíme pár slov, pak jsem tam ještě mihne zbytek rodiny v Česku a já občas přehodím do angličtiny, když někdo nakoukne k nám do pokoje.

Taky dneska přijela na návštěvu sestra naší host mum a její celá rodina, tak tu zase byla kupa lidí.

A ještě jedna zpráva, že které jsem myslela, že asi vybouchnu ani tak naštváním jako zoufalostí a prostě jsem nebyla úplně nadšená…

Asi jsem to už psala, ale dohodly jsme se s Italkou, ještě jednou Italkou a jejími host sestrami Němkou a Estonkou, že se budeme navštěvovat na nedělní oběd a budeme vařit jídlo z různých zemí. Minulý týden byl italský, jen tak ještě doplním, že Italky sice nakoupily italské suroviny a uvařili, ale bylo to tak, že koupily omáčku a koupily těstoviny, uvařily těstoviny a ohřály omáčku a bylo hotovo. Navíc mají možnost koupit přesné suroviny nebo alespoň části pokrmů, já tady asi český houskový knedlík neseženu. A tak tenhle týden je vaření na mě. A nevýhody? Vaříme u té druhé Italky, kde mají miniaturní kuchyň a ještě se tam pletou tři velcí psy. Pak taky česká klasická jídla trvají déle než těstoviny a omáčka z obchodu. Taky nevím, kde co je v té kuchyně a ještě se budu stresovat, že musím stihnout večerní volejbal a za cestu zaplatím £7.50, protože mi ještě nepřišla karta na autobus. A aby toho nebylo málo, tak jsem naplánovala ovocné knedlíky, jenže Italka nechce sladké jídlo, tak byl plán polévka a knedlíky, ale vařit v mini kuchyni, kde se nevyznám, a ještě je to jen oběd, tak by to trvalo moc dlouho. Takže jsem se rozhodla udělat jen polévku a třeba si můžeme vzít kus chleba k tomu. Mamka mi napsala recept na kyselačku i bramboračku, abych si mohla vybrat, a já byla spokojena s tím, že jsem vymyslela co vařit.

Ale to nebyl konec! Dneska se Italka vrátila a prý mluvila s druhou Italkou a ta prý nejí vůbec žádné polévky! Takže plán úplně ztroskotal ještě předtím, než vůbec začal.

Dobrou noc