200. den

Víkend byl celkem intenzivní, tak je zas co psát…

Včera ráno jsem se probudila po celkem probdělé noci a šly jsme si s Italkou zaběhat. Ne že by to byla už nějaká pravidelná aktivita, ale když je venku trochu hezčí počasí a neleje jako z konve, tak je fajn zajít se provětrat a taky protáhnout tělo.

Potom jsme se s druhou Italkou chtěly smluvit na nějakou večeři v restauraci či prostě někde venku, ale holkám se nechtělo mezi lidi kvůli koronaviru.  Vyřešily jsme to tak, že jsme se domluvily s naší host mum, jestli si můžeme udělat „večírek“ v garáži. Zní to celkem vtipně, ale celou garáž pro dvě auta, takže nemalá, jsme vyklidily, vysmejčily i vytřely podlahu a nanosily dovnitř venkovní židle a stůl.

Ještě jsme taky v průběhu dne trochu poklidily zahradu, jelikož se tam válely odpadky, na což se nedalo koukat a taky jsem kopla do míče, který skončil na stromě, Italka ho chtěla shodit druhým míče, samozřejmě se tam zasekl taky, takže jsem nakonec lezla na štafle s násadou od koštěte slepenou izolepou s druhou násadou, a tak jsem oba míče nakonec shodila.

Pak už jsme jen počkaly do večera a chtěly objednat pizzu…kterou jsme nakonec objednaly v Americe! Stalo se totiž to, že jsme od host bráchy dostaly tip na pizzerii, ale nepamatoval si přené jméno, tak jsme našli nějakou stránku, doufaly, že je to ta správná a objednaly pizzu. Pak my přišel e-mail s otázkou na adresu a s odezvou, že je firma z Ameriky. Nemohly jsme dělat nic jiného než se tomu smát, protože kdo kdy objednal pizzu na jiném kontinentu? 😀

Pak jsme tedy večer strávily jedením nezdravého jídla a jen tak posedáváním v naší vylepšené garáži.

Dneska jsem se probudila až v půl desáté se zděšením, že už jsem měla být dávno vzhůru. Na víkend jsme si totiž půjčily foťák, že s Italkou nafotíme něco na výtvarku. V sobotu jsem se k tomu nedostaly, tak jsme to chtěly dohnat v neděli ráno, než odjedu na volejbal. Tak nějak jsem se ale vzbudila pozdě, tak jsem vyletěla z postele a rychle rychle jsme něco nafotily a dopadlo to i nějak obstojně. Pak jsem se ještě nasnídala a po jedenácté mě vyzvedly spoluhráčky a hurá na volejbal!

Zase jsme ale prohrály a naše nálada a energie byla celkově mizerná. Na konci, kdy si normálně podáváte ruce s protihráči a děkujete si za zápas, jsme na sebe, kvůli možnému přenosu viru, jen mávali.

Doma jsem zavolala babičkám, povyprávěla, co nového, a pak ještě udělala něco do školy, na což jsem se celý víkend v podstatě vykašlala.