142. den

142. den aneb už více než 47% mého pobytu. Dneska jsem se vzbudila kolem deváté s náladou udělat palačinky, tak jsem vplula do kuchyně a hned se do nich pustila.

Potom jsem konečně poklidila pokoj a všechny papíry, ústřižky a štětce, které zbyly po mém tvoření. Ve dvanácti jsem se navlékla do vypraných a tudíž trošku sražených džínů a vydala se na autobus. Nenechala jsem se zarazit matoucí zimou, která venku panovala, přestože svítilo sluníčko. A autobus jel překvapivě včas.

Dorazila jsem osamocena k nákupnímu centru, jelikož Italka jela dřív a Estonka s Němkou, kterých jsem se ptala, jestli jedou, tak mě nechali o samotě. Pak jsem se dala do hledání bowlingové herny.

Takže kam jsem to vlastně jela? Měli jsme sraz s naší koordinátorkou na bowlingu.

Bowling jsem našla a i ostatní studenty. Zatím to ale byla skupinka malinká a nikdo s kým bych se nějak extra znala. Pak jsem ale překonala prvotní strach a zábrany a začala si povídat s holkou vedle mě. Byla to Němka, která přijela teprve před týdnem a je tu na druhou polovinu školního roku.

Pak jsme si zahráli asi tři hry bowlingu a zase se rozešli. Italky se vydaly do McDonald’s, což jsem odmítla, tak jsem šla s Němkou do nákupního centra sehnat něco jiného k jídlu.

Tak jsme se tak nějak prošly, najedly a taky si popovídaly a já, jako zkušená výměnná studentka, jsem jí dala pár rad a pověděla o pár věcí, co už mi tu lezou na nervy (jídlo a autobusy). Pak jsem ji ještě doprovodila na autobus, rozloučila se s ní a sama počkala na Italky, které už byly taky na cestě domů, tak jsme se mohly vrátit domů společně.