125. den

Upřímně, blog je dneska to poslední, do čeho se mi chce, ale jelikož byl včera Silvestr a nic jsem nenapsala, tak to musím dneska dohnat.

A šťastný nový rok!

Vůbec nemám ráda, když mi všichni tohle píší nebo když všichni na sociálních sítích přejí šťastný nový rok. Přijde mi to trochu jako klišé, je to ten samý den a moc se toho nezmění. Na druhou stranu jsem se zamýšlela nad tím, co by se ale změnit mohlo, a to hlavně kvůli kamarádovi, který se na to na instagramu ptal.

Tak, co by se pro mě mohlo v roce 2020 změnit? Stoprocentně to bude konec mého pobytu tady a zase návratu domů. Jak taky jedna studentka napsala: je těžké odjet, je těžké tu být a je těžké se zase vrátit. Odjezd z domova jsem už nějak zvládla, tady už to taky nějak jde, ale ještě se vrátit domů.

Upřímně se už domů těším, pár věcí mi tu prostě schází a přísloví praví: všude dobře, doma nejlíp. Ale na druhou stranu z domova jsem odjela “jen” na rok a tady jsem si vytvořila novou rodinu, nové kamarády, od kterých ale potom odjedu a setkání bude v nedohlednu.

Zpátky k otázce co se změní v novém roce – asi nic moc jiného. Zase se budu muset pokusit zapadnout do stejných kolejích, ze kterých teď vybočuju. To je hlavně škola, ale taky se toho dost změní. Například svoje koníčky jsem přerušila a už se asi k nim nevrátím nebo alespoň ne ve stejné podobě.

Ale konec mudrcování a vylíčím vám, jak to tu bylo na silvestra…

V naší rodině se nic moc neslavilo, Italka odjela za kamarádkou, já jsem den trávila tak nějak normálně a trochu nad úkoly do školy a večer jsme měli trochu větší večeři (na fotce). Po půlnoci jsme si řekli HAPPY NEW YEAR a tím to tak skončilo.

Trochu té silvestrovské nálady mi ale přinesli rodiče přes videohovor, byli veselí, “vtipní” a dokonce začali z mně neznámého důvodu zpívat českou hymnu. A ještě mi volali dvakrát – na jejich Nový rok a na náš neboli o hodinu později.

Nijak jsem tím ale nestrádala, Silvestr pro mě není nějakou významnou událostí, ale stýskalo se mi po chvílích z loňského roku, kdy jsem poslední den z roku 2018 strávila s kamarády. Tak to zase jindy doženu.

A dneska jsem se pustila do úkolů do školy a jak na Nový rok, tak po celý rok, tak mi snad ta píle vydrží. A když naše host mum s klukama jeli navštívit rodinné příbuzné, tak jsme si s Italkou zalezly do obýváku a pustily si po dlouhé době film.

Tak ještě jednou přeju šťastný nový rok (i když nerada) a snad vydržím u tohohle blogu!