104. den

Jak to, tak bývá, některé dny jsou lepší a jiné zase horší. Takže aby se vyvážil včerejší skvělý den, tak se ten dnešní musel nějak pokazit. Nebudu přehánět, nic moc tak hrozného se zase nestalo…

Na výtvarce jsme vyráběli knížku, tak jsem se píchla jehlou do prstu, na matematice mi učitelka vrátila opravený úkol, který jsem ale algebraicky měla správě, ale při dosazení čísel jsem pomotala aritmetiku. Pak jsem měla tři volné hodiny, a to se nic tragického nestalo až na to, že jedna spolužačka a Italka plánovaly, že by na její narozeniny mohly jít do nějakého klubu, ale že kluby tady jsou až od osmnácti, ale že by si mohly zařídit falešné ID od bratrance jiné spolužačky… to nechám bez komentáře, protože jsem pří tom jen nevěřícně lapala po dechu…

Pak už byla poslední hodina medií, kde jsme psali esej, která podle mě nedopadla moc dobře, ale stane se.

Doma jsem se pustila do úkolů z matiky a taky zkoukla český film Bajkeři, při kterém jsem se pobavila a zavzpomínala na Česko 😀

A pak se stala asi ta nejhorší věc za dnešek, ale stejně je to jen maličkost. Ale abych vás nenapínala, tak… řízla jsem se do ruky! Vlastně za to zase můžou rovnátka, protože nemůžu kousat celé jablko, tak jsem si ho krájela a ujel mi nůž. Babička vždycky kritizovala můj styl krájení a říkala, že se jednou říznu, tak dneska na to došlo. Ale jak jsem řekla, byla to jen maličkost, tak jsem si to pro lepší pocit zalepila a teď už je to zase v pohodě.

Takže takový byl můj posvátkový den plný nepodařených maličkostí, ale zase je to o den blíž k Vánocům a o den blíž domů… 

Na obrázku naše roztomilé adventní kalendáře z Tigeru, které jsem sice koupila včera, ale dohnat těch deset dní nebyl sebemenší problém.