91. den

Dneškem zase končí školní týden a do vánočních prázdnin na zbývají jen další tři. Na dnešku nebylo nic moc zajímavého jen pár okamžiků…

Na média studies jsem přišla trošku dříve než ostatní, tak jsme si chvilku popovídaly s učitelkou. Tak se ptala, co mám v plánu zítra, taky jestli jedu na Vánoce domů a pak říkala, že se bavily s druhou učitelkou na média a že by bylo fajn, kdybych tu mohla být na celé dva roky. Je pravda, že škola nebo respektive forma školy, na které teď jsem trvá jen dva roky, takže být tu jen jeden je takové polovičaté. Ale myslím, že mi jeden rok bude stačit.

Tak to byl takový fajn okamžik a celkově jsou tu učitelky hrozně přátelské (možná jen k nám starším…) a povídají si s námi jako se sobě rovnými. To je taky další rozdíl od nějakých učitelů v Česku, ale určitě záleží na jednotlivcích.

Po čtyřech hodinách a tutoriálu jsem už mohla domů. Doma jsem se dala do kreslení, jelikož s blížícími se Vánocemi se blíží termín odevzdání našeho skicáku a mě zbývá ještě 12 a půl kresby.

Potom se vrátila host mum z nákupu, tak jsem ji šla pozdravit. Pak jsem se zase vrátila ke kreslení, ale po nějaké chvíli se host mum přišla pochlubit, že si nechala udělat obočí. Po krátké rozpravě o jejím obočí to zakončila tím, že bych si taky mohla nechat udělat to svoje! Sice jsem Italce slíbila, že s ní půjdu někdy na nehty (ale nenechám si nalepit nějaké drápy, to rozhodně ne), ale na svoje obočí (i když moc žádné nemám, protože je světlé a zas tolik není vidět :D) nikoho sahat nenechám.

Před odjezdem mi jedna kamarádka řekla, že se mám hlavně vrátit taková, jak jsem. To bohužel nemůžu splnit, hodně se toho tady stalo a stane a budu plná nových zážitků a zkušeností, ale to co se na mě určitě nezmění bude moje obočí! 😀