80. den

Dneska jsme v Česku oslavili 30 let svobody a já si můžu svobodně užívat tady v Anglii. Všechno mi tu ale utíká neskutečně rychle a o víkendu jsem ani nestihla, všechno, co jsem měla v plánu.

Všechny tři učitelky na výtvarku nám zadaly poměrně dost práce nebo máme dokončit některé projekty. Takže jsem víkend strávila na notebook listování rodinných fotek, jelikož na jednu z výtvarek máme udělat knihu o sedmnácti stranách jako našich sedmnáct let života. A že těch fotek není málo! Taťka říkal, že celkem jich tam je 120 tisíc! A já jsem se zatím dostala jen do roku 2008…

V sobotu večer jsme byly s Italkou samy doma, takže jsme v obýváku zapnuly Netflix a zvládly zhlédnout tři filmy. Ale abych se obhájila, tak jsem jen neseděla a nekoukal, ale ještě jsem přitom listovala těmi fotkami 😀

Dneska jsem ještě něco málo kreslila a potom jsem se vypravila na volejbal. Sice mi začíná až v pět, ale šla jsem už v půl čtvrté, jelikož jsem už kolem čtvrté stmívá, tak abych nešla ve tmě. Po cestě jsem si pokecala s taťkou na telefonu, abych vylíčila nové zážitky a něco ze zákulisí blogu.

Volejbal se mi dneska trochu protáhl, přesněji o třičtvrtě hodiny, takže jsem domů dorazila Viavanem asi v půl osmé. Pak na mě čekala večeře. Celkově byla večeře dobrá, ryba byla na mé přání, a dokonce to bylo filé a neobalené, ale bylo toho až až, takže by to stačilo i bez brambor. Nevím proč, ale dost často nám host mum dá k něčemu dvě přílohy.

A pak byl ještě mrkvový dost, dokonce domácí od sestry naší host mum, ale byl (nečekaně) dost sladký.