72. den

Zase je n za mnou další ponurá sobota. Venku tak průběžně poprchávalo, takže jsem nevytáhla paty z domu, ale alespoň vevnitř jsem si to trochu zpříjemnila.

Dopoledne jsem si v podstatě zase rozhrabala celý pokoj, přeuspořádala si nějaké šuplíky a taky srovnala všechny poházené papíry, papírky, ústřižky, účtenky, a ještě všemožné další drobnost, které pořád schraňuju, protože si myslím, že je jednou využiju na nějakou koláž. Taky jsem si dlouho hrála s kluky, takže jsme hráli na schovávanou, na babu, cukr, káva, limonáda nebo jsme se jen tak přetahovali o plyšového hada či se navzájem balili do deky 😀

Jsem ráda, že jsem s nimi takhle ten čas strávila, jelikož jinak moc programu nemají a když je chce host mum zabavit, tak je pošle k počítači, mobilu či jim pustí televizi. To mi jich přijde trošku líto, že neznají moc jinou zábavu a že nejčastěji hrají hry na počítači.

Taky, jak jsem včera napsala, jsem slíbila, že uvařím večeři. Po poradě s rodiči, jaké typické české jídlo bych zvládla uvařit, jsem se rozhodla pro sekanou. Sepsala jsem naší host mum seznam ingrediencí, které potřebuju, a ona mi vše nakoupila. V půl páté jsem nastoupila do kuchyně s odhodláním upéct sekanou a i perník. Zároveň jsem se toho ale také obávala, jelikož když vaříte v cizí kuchyni, tak se tam nevyznáte tak dobře a taky tady mají trochu jiné všechny ty ingredience, tak jsem si nebyla úplně jistá výsledkem.

Pořádně jsem si pobrečela u krájení cibule, pak jsem zjistila že host mum zapomněla koupit strouhanku (breadcrumbs), ale naštěstí pro ni ještě skončila. Potom jsem sekanou splácala dohromady, zároveň smažila cibulku do šťouchaných brambor, ještě tam běhal nejmladší brácha, pak už se vrátila host mum, takže jsem taky dodělala sekanou… no a dopadlo to tak, že jsem měla sekanou v troubě, ale to, že jsem ji zapomněla osolit a opepřit, jsem si uvědomila až moc pozdě, pak jsem už měla hotovou, sice mírně připálenou, cibulku a dokonce se mi vařili brambory, ale aby to s nimi nebylo tak jednoduché, tak jich nebyl dostatek pro všechny…

Hlavní chod byl tedy skoro hotov, tak jsem se pustila do perníku. Těsto jsem dala tak nějak od oka, ze zkušenosti, že tady všechno dělají dost sladké, jsem přidala více cukru. Když to nebude dobré, tak nevadí, bude to dost sladké, tak jim to bude chutnat… Potom jsem olejem vymazala plech, jelikož máslo tu dělají jedině slané a slaný perník není nejlepší možnost. Jenže oleje jsem tam dala až až, takže když jsem se to snažila vysypat mouko, tak se tam spíše tvořilo takové těsto 😀

Nějak jsem to ale splácala, nalila tam těsto a trčila to do trouby. Pak jsem po sobě uklidila všechnu natropenou škodu a čekala, až se všechno upeče. Brambory jsem mezitím sundala z plotny, vylila vodu, rozmačkala a smíchala s cibulkou. Pak už byl perník hotový, tak jsem ho nemotorně vyndala z trouby, a ještě nemotorněji jsem ho vyklopila na prkénko a nechala vychladnout.

Sekaná už taky byla hotová, tak jsem ji také vyndala a nakrájela na plátky. Host mum ještě k tomu osmažila cibulové kroužky, aby bylo dostatek přílohy. A takhle to nakonec dopadlo (nedivte se barvě sekané, strouhanka se nazývala nějak jako „tropická“ a byla to nějaká oranžová pravděpodobně umělotina)…

Po večeři jsem rozehřála čokoládu na perník a poté ho také polila. Pak už jsme se do něj všichni nedočkavě pustili, takže čokoláda nestihla ani ztuhnout a já jsem si své dílo nestihla ani vyfotit (i když moc překrásně nevypadal, ale čokoláda všechny nedostatky překryla).

Sekanou mi celkem chválili, nejvíce jí snědl ten nejmladší, ale perník všem moc chutnal a v průběhu večera si všichni ještě minimálně jeden kousek uřízli. Takže i přes všechny mé obavy a taky chyby v postupu, odhadování množství a zapomnění na pepř a sůl, všechno nějak dopadlo a dalo se to sníst. Takže teď mám od vaření na chvíli zas pokoj.

A celková doba strávená v kuchyni? No, jak už jsem řekla, začala jsem vařit v půl páté, ve čtvrt na sedm jsme už večeřeli, ale pak jsem ještě dodělávala čokoládovou polevu na perník, takže se nebojím říci, že to byly dvě hodiny v kuchyni a že jsem se u toho i zapotila (jak nervy, tak i vedro vycházející z trouby :D).

Po večeři jsme si ještě udělali „dospěláckou sekci“ – jen já, Italka a host mum – a zahrály jsme si karetní hru, kterou nás naučil Němec. A taky jsme smíchaly dva balíčky karet a hrály dokonce i žolíky.

Tak se ten den nakonec povedl, rychle utekl a musím říci, že mi spadl kámen ze srdce, že všem moje uvařené jídlo chutnalo a nikoho jsem (zatím) neotrávila 😀