67. den

To, že anglická kuchyně nebo spíše místní styl vaření je takové „rychle a snadno“, už všichni dávno víme. A to, že italská kuchyně je plná těstovin, a tak je to i jednoduché k uvaření, je nám taky známo. A to, že když Italka řekla, že bude vařit lasagne k večeři, mi přišlo úplně normální. Prostě stačí nakoupit mleté maso, rajčatový protlak, mléko na bešamel a nějaké ty lasagne (těstoviny). Ejhle, takhle se to nestalo. Sice všechny suroviny byly italské a maminkou z Itálie poslané, ale všechny byly připravené a konzervované. Postup vaření spočíval v tom, že jsme maso i bešamel musely vykydnout do misek a potom všechno jen navrstvit na sebe do pekáče. A ještě jsem zapomněla na sýr. 

Tím ale vaření skončilo, lasagne jsme daly do trouby a bylo hotovo. Upřímně, žasla jsem. Lasagne jsou tak jednoduché jídlo a takhle je to ještě jednodušší. A taky mě dostal komentář naší host mum, že konzervované maso je dobrý nápad, že nemusíš do obchodu pro maso…

Z Česka jsem zvyklá, že se snažíme používat jak už domácí suroviny, tak hlavně čerstvé, a ne nějaké předpřipravené z obchodu. V tom mě dnešní večeře trochu zklamala, ale jinak to bylo výborné. Italský sýr tomu přidal jinou chuť, než mají mé české lasagne.

Jinak dnešní den byl prvním dnem ve škole po týdenních prázdninách, takže to byla zase změna na normální režim. Taky jsem dneska ve škole dostala A z testu z matematiky a bodové hodnocení jedné mé eseje na mediální výchovu bylo 9/15.

A taky jsem dneska stihla obvolat babičky a dědy a sdělit všechny novinky po zatím dvou měsících tady.