62. den
Já jsem člověk, který opravdu není dělaný na cestování nebo minimálně na plánování cestování. Když někam jedu s rodinou, tak se v podstatě o nic nestarám a můžu si užívat jen to příjemné. Když jsem včera jela do Oxfordu s ostatními studenty, tak většinou všechny autobusy a trasy našla Italka. Když ale vyrazím sama, tak se hrozně stresuju, jestli všechno vyjde, jestli všechno stihnu a dneska to nebylo jinak…
Dneska jsem se samotná vypravila do Cambridge, abych po dlouhé době viděla své pražské spolužačky, které jsou teď na pár týdnů tady v Anglii.
Ráno jsem zvládla vstát a nezaspat, ale byla jsem vzhůru tak brzy, že jsem potom chodila po pokoji a nevěděla co by. Vyrazit na autobus bylo ještě brzo a dlouho bych tam čekala, ale doma jsem také být nechtěla, protože jsem byla nervózní, že ten autobus nestihnu. Nakonec jsem na zastávku dorazila jen s desetiminutovým předstihem. Autobus přijel včas a i jsem stála na správné straně silnice. Potom ale nastala zlomová komplikace, když jsem před svou zastávkou nezmáčkla tlačítko stop. Potřebovala jsem totiž vystoupit na autobusovém nádraží a naivně jsem spoléhala, že tam autobus zastaví. Zastávkou sice projel, ale bez zastavení. Tak co teď? Rozhodla jsem se, že vystoupím hned na další stanici a autobusem v opačném směru se vrátím zpátky. Jenže to by mě dost zdrželo a autobus do Cambridge by mi ujel. A jelikož tenhle autobus pokračuje až do Bedfordu, atak jsem se rozhodla v něm setrvat. V Bedfordu pak můžu přestoupit na ten autobus do Cambridge, kterým jsem plánovala jet z MK.
Dneska je to takový aktuální deník, který budu v průběhu dne postupně doplňovat o mé cestování potíže a nástrahy.
Takže teď sedím v autobuse do Bedfordu, sice mám jízdenku jen po Milton Keynes, tak snad to nikdo nezjistí, a doufám, že zvládnu vystoupit tentokráte na správné stanici a tam ještě musím najít ten druhý autobus. Už jsem holky zpravila o tom, že pravděpodobně budu mít nějaké zpoždění, ale na druhou stranu možná nakonec dorazím včas.
A aby toho nebylo málo, tak večer musím stihnout nejpozději autobus v 18:42, protože další jede až zítra v šest.
Zdárně jsem dorazila do Bedfordu a dala si malé kolečko kolem autobusového nádraží, abych našla svoje nástupiště O, které je dosti nelogicky značená, ale naštěstí logicky umístěné. Teď už někde čekám a autobus by měl odjíždět za 17 minut.
Všechno už se zase obrací dobrým směrem a já jsem na půli cesty z Bedfordu do Cambridge. Dokonce stíhám náš předem naplánovaný sraz.
Momentálně stojíme v městečku St Neots a tohle je přímo vedle autobusové zastávky a mého okénka…
Je to nějaká restaurace, která sice nemá podle webových stránek nic společného s Českou Republikou a prodává světové Tapas, ale je vtipné, že jsme zastavili přímo vedle.
Do Cambridge jsem krásně dorazila, vystoupila jsem na správné zastávce a kousek došla k jazykové škole, kde jsme se sešli s Pražáky.
Potom jsme se trochu procházeli po Cambridge, ale, upřímně, město jsem vůbec nevnímala. Byl to trochu takový výslech, takže jsem jen odpovídala a odpovídala a pak jsme se zastavili v kavárně, abychom se zahřáli a ještě rozebrali všechny novinky.
Potom už se pražští výletníci museli vydat na zpět do svých místních rodin a já jsem potřebovala pokračovat druhým směrem, tak se naše cesty rozešli. Řekli jsme si ahoj a zase v červnu.
Došla jsem až na autobusovou zastávku a jelikož už byla tma a mě se nechtělo samotné toulat po městě, tak jsem si tam jen tak sedla a čekala na autobus.
Autobus pak konečně přijel a dokonce jel tam, kam jsem potřebovala, tak to vypadá, že cesta zpátky nebude tak komplikovaná.
Teď už sedím v autobuse někde na půli cesty domů.
Po MK jsem se musela ještě svézt dalším autobusem, ale už jsem v pořádku dorazila domů, je něco po deváté večer, venku tma jak v pytli.
Sice dnešek nebyl prohlídkou města, jelikož na to nebyl čas, ale konečně jsem se zase viděla s českými kamarádkami, ale o to těžší bylo loučení. Abych na ně ještě těch dalších osm měsíců vzpomínala, tak mi daly krabici plnou nejrůznějších dárečků i dobrot z Čech, kterou jsem sice celý den musela nosit v rozpadající se igelitce, ale obsah stál za to!
PS: Díky!
PSS: Dobrou noc po mém dnešním náročném cestovatelském dni! 😉
PSSS: Ještě přidávám moji “výbornou” večeři, kterou jsem ale dříve nakousala než vyfotila…
Složení večeře:
1. Bílé fazolky v rajčatové omáčce z konzervy, která chutná jak rajská ze školní jídelny
2. Párky. Prostě párky, ale já nejsem párkový milovník
3. Neurčité cosi s brokolicí, určitě kupovaný polotovar
4. Hranolky. Některé černé, některé změklé a gumové
5. Majonéza pro zlepšení chuti hranolek
6. Garlic bread. Ten mi chutná, ale je dost gumový, asi proto, že je to vše ohřívané v mikrovlnce