40. den

Dnešní den by mohl být zase dalším dnem v pořadí nezábavných dnů ve škole, i když škola tady není zas tak nudná a navíc je kratší, takže ještě udržím pozornost a také jsem si mohla všechny předměty vybrat. Ale to zase odbočuju… Přeci jen se něco nevšedního, zajímavého a ne úplně pozitivního stalo. Když jsem šla ze školy, tak jsem před domem neviděla auto naší host mum, tak jsem si řekla, že asi není doma a taky to musím vzít zadem. Dveře ze zahrady byly zamčené, ale mám přeci klíč. Jenže milý klíč nefungoval. Říkala jsem si, že nejsem schopná ani otevřít dveře, ale jak se později ukázalo, zevnitř byl zastrčený jiný klíč.

Takže po nezdařeném pokusu u zadních dveří jsem se vydala k těm předním. Ťuk ťuk. Nic. Ťuk ťuk ťuk. Nic. Tak si sednu vzadu na zahradě a počkám, až se vrátí domů někdo, kdo má klíče.

Tak sedím, píšu host mum, že se neúspěšně dobývám do domu a ona mi odepsala, že je doma nejstarší syn. Tak jdu dopředu. Ťuk ťuk. Nic. Ťuk ťuk ťuk ťuk. Nic. Buch buch. Nic. Buch buch ťuk buch ťuk ťuk. A po chvíli se dveře otevřely, v nich stál můj nejstarší bratr a s úsměvem mě vítal doma…

Takže jsem dobýváním se do domu strávila asi čtvrt hodiny, ale nakonec úspěšně.

Odpoledne jsem začala psát esej na média studies, ale má mít 500 slov a jsem jen na 300. Je to až na pátek, takže času dost.

K večeru, jelikož se host mum nechtělo vařit, bylo “dietní vegetariánské a velmi zdravé” jídlo z KFC…

A ještě další vtipná věc, na kterou jsem málem zapomněla, je, že mi dneska přišla čtečka SD karet z Amazonu, kterou jsem si asi před více než dvěma týdny objednala. To by nebylo nic neobyčejného, ale já jsem ji potřebovala celkem narychlo a když do pár dní nepřišla, jak slibovali, tak jsme si objednala jinou z Ebay a ta přišla dříve než tato, která byla podle mého už někde ztracená. Takže mám momentálně dvě čtečky SD karet.