36. den

Dnešek také nebyl moc zajímavý a uvažovala jsme nad tím, že jestli to takhle půjde dál, tak z mého každodenního psaní bude každotýdenní. Ale stejně bylo pár zajímavých okamžiků, protože žádný den není stejný jako ty předchozí.

Škola se celkem táhla, jelikož jsem měla dvě matematiky za sebou, ale jinak tento týden uběhl celkem rychle. Poslední hodinu jsme skončili trochu dříve, tak jsem nečekala na holky a šla svým tempem domů. Jak jsem ale doma nebo spíše před domem zjistila, nikdo ještě doma nebyl. Takže jsem si sedla na zahradu a nezbývalo mi nic jiného než počkat. Po přibližně patnácti minutách strávených rozhovorem s rodiči se vrátila Italka, prý po cestě potkala host mum, která šla pro kluky do školy, tak si předaly klíče. Takže jsem sice školu opustila dříve, ale domů jsme se dostaly současně.

Do úkolů se mi vůbec nechtělo a ani jsem na ně moc neměla náladu a nápady a bez toho to prostě nejde. Máme napsat esej na média studies o pětistech slov, ale nenacházela jsme vhodná slova. Tak jsem radši úkolů nechala a chvíli jsme si prohrály s kluky. Na schovávanou, na třetího, na babu… Italka to shrnula tím, že je to lepší rozcvička než v posilovně 😀

Večeři byly hranolky s rybou. Co mě ale mrzí, že všechno je z polotovaru, stačí vlastně jen ohřát.

Po večeři jsem se do pár úkolů pustila a rozhodla se vyřešit pár příkladů z matematiky. Na jednom jsem se ale zadrhla a pořád mi vrtá v hlavě. Tak snad ráno moudřejší večera.

Zítra se ale úkoly moc zabývat nebudu, jelikož se už ráno vydáváme do Londýna, kde máme sraz s naší místní koordinátorkou a ostatními studenty a půjdeme si trochu prohlédnout město. Jede s námi i Němec, tak snad to bude fajn. Takže zítra určitě bude příspěvek s mnoha zážitky.

A jelikož jsem nevěděla, co dát za náhledovou fotku, tak jsem tam dala takovou vzpomínku na Česko a naši malou vesničku a všechny pole okolo 😉