195. den
Dnešek byl celkem zajímavý, zábavný a zároveň i nekonečný, tak něco málo napíšu…
Ráno jsme musely vstát a jít na 8:50 do školy, protože jsme měly meeting s jedním z učitelů. Normálně se prý se studenty baví o příštím ročníku a kariéře, ale nás s Italkou se jen ptal, jak se nám tu líbí a taky jak to vypadá s koronavirem v našich rodných zemích.
Pak jsme si zašly do obchodu pro něco málo a pobavily se nad vykoupenými regály s toaleťákem.
Doma jsem se nějak poflakovala a nudila, tak jsem pořád courala pro něco k jídlu. Abych se zbavila špatného pocitu nicnedělání a přejídání se, tak jsme s Italkou vyrazily si zaběhat. “Uběhly” jsme celkem 3.8 kilometru, ale byl to spíše takzvaný indiánský běh, někdy chůze, někdy běh.
A mezitím vláda v Česku rozhodla, že od včerejška zavírají školy. Tady zatím nic, tak to vypadá, že musím zítra vstávat…
K večeři jsme měli hamburger, samozřejmě koupené bulky i maso a ještě kupa majonézy, že mi z toho bylo nějak nedobře, spíš psychicky než fyzicky. A ještě nám host mum udělala čokoládový dort a naservírovala ho s kupou pudinku. Pudink moc nemusím a ještě byl příšerně sladký a dort byl taky hrozně sladký, že jsem se na něj nemohla ani podívat. Vím, pokaždé si stěžuji na jídlo a pořád je to tak, nejsem zvyklá na moc kořeněné a ani s cukrem a solí to nerada přeháním. (Všude dobře, doma nejlíp.)