194. den

Dneska to byla celkem fuška a pro mě stresovka, ale jelikož jsem zase už pár dní nepsala, tak se musím vrátit zpátky v čase…

Sobotu jsme si s Italkou jen odpočívaly, a tak nějak jedly a jedly, večer dortíček se zmrzlinkou (to jsem v Česku taky nikdy neměla, takováhle kombinace, všichni si to vychvalují, a navíc ještě ten dort ohřívají, to mi přijde úplně největší blbost, protože pak mícháte studené a teplé jídlo, a to není dobré na zubní sklovinu), takže jsme pak samy ze sebe měly špatný pocit, že potřebujeme nějaký pohyb. V neděli jsme zase mířily k dalším výměnným studentkám na oběd, v sobotu jsme se shodly na hamburgeru a na poslední chvíli to ony zase změnily, že měly moc nezdravého jídla, takže se konala italská rýže se šafránem. Naplánovala jsem si, že si najdu recept a pak to můžu uvařit i v Česku, protože nám to všem moc chutnalo.

A ještě k tomu pohybu: do obchodu i k Estonce, Italce a Němce jsme šly pěšky, ale já jsem toho neměla ještě dost, tak jsem i domů šla pěšky a pak ještě na volejbal, a tak jsem nakonec za celý den ušla přes deset kilometrů plus ještě jsem měla volejbalový trénink.

Dneska jsem se probudila kolem půl deváté, za poslední tři volné dny se pokaždé budím okolo 8:25, sama od sebe a celkem pravidelně. Dělala jsem něco do školy a sepsala seznam na večerní vaření. Pak kolem půl druhé jsme chtěly už jet do obchodu, ale host mum spala a nechtěly jsme ji s Italkou budit. Když jsem si ale uvědomila, že pokud nepojedeme teď, tak budeme muset až poté, co host mum dojde kolem třetí pro kluky do školy, a to už by na vaření bylo pozdě.

V Tescu to teď vypadá nějak takhle…

Tohle je regál s těstovinami a stejně je to s rýží, moukou a toaletním papírem. Lidé šílí z koronaviru a vykupují trvanlivé potraviny, kdyby byly zavřené obchody a my museli zůstat doma.

No, ale sehnaly jsme vše potřebné a vydaly se zase domů. Potom už jsme se s Italkou pustily do vaření, abychom všechno stihly. Co mě mrzelo, bylo, že host mum řekla, že myslí, že kluci nebudou nic z toho, co vařím, jíst. A co jsem tedy vařila? Bramboračku a ovocné knedlíky!

Všechno nějak plynulo v pohodě, ale k finiši se to zvrtlo, do kuchyně přišla host mum, že udělá něco kluků, respektive ohřeje instantní hotovky a taky že udělá nějaký dezert. Když naše host mum vaří, tak je všude nepořádek a dneska taky…

Mezitím už jsem měla hotovou polévku, ale válely jsme knedlíky. U plotny byl chaos a už jsem se snažila něco servírovat, v čem byl ten největší problém. NEMĚLI JSME DOSTATEK PŘÍBORŮ, BA ANI TALÍŘŮ!!! Jak je to možné? To taky nemám ponětí. Jedinou možností je, že jeden z nájemníků má něco u sebe v pokoji, jelikož když jsme si chtěli dát polévku, tak někdo ji jedl z misek, někdo z hrnku a lžíce jsme si málem museli střídat. Vidliček na druhé jídlo není nikdo dost, a tak to šlo tak trochu na etapy. Já jsem ještě mezitím lítala s knedlíkama a na stole bylo boží dopuštění po vaření naší host mum.

…

Tak jsem se z toho trochu stresovala, ani mi nepřišlo, že by někdo docenil to jídlo. Nakonec jsem ale vše s Italky pomocí uklidila, všichni najedení už opustili kuchyň, tak jsem si v klidu nandala polévku i knedlíky ještě s tvarohem a moučkovým cukrem, sedla jsem si a v klidu si vychutnala své mistrovské dílo.

Asi to nebyl nějaký zázrak, ale já jsem si pochutnala na něčem českém, ostatní okusili něco nového a taky jsem sama na sebe pyšná, že jsem v podstatě sama zvládla uvařit plnohodnotné jídlo – polévku i druhé.