Z bláta do louže aneb kam ve středočeském Berouně na pivo

Mnohý turista nebo Pražák by mohl předpokládat, že v malebném Berouně nebude nouze o dobrou hospodu. Nicméně se tento výletník tuze mílí. Nechť se můj blog přesune do éry mé dospělosti a posedávání po hostincích a stane se prostorem pro jejich recenze.

Několik zoufalých maturantů se schází po hospodách v okolí a sbírá názory na jednotlivé putyky, tak tedy:

1. hospoda Na Černém Vršku
První podnik se nachází pár metrů od berounského gymnázia, ideální místo pro chlastání zhrzených studentů? Bohužel nikoliv. Tento pajzlík, jak by restaurační zařízení o jedné místnosti a venkovní zahrádce nazvala moje babička, se hodí spíše pro generaci tatínků. Ti opravdu v tomto místě končívali po vyslechnutí prospěchů svých dítek na třídních schůzkách.

2. Kozlovna
Restaurace v prostorách předchůdkyně, která zkrachovala po Pohlreichově návštěvě, se zdá studentstvu přívětivá. Pivo, jak jinak než kozel, se točí do litrových sklenic. Návštěvník je nejdřív pobaven a vypočítává, že při koupi celého litrů místo dvou půllitrů ušetří sedm korun, ale brzy odhalí taktiku obsluhy. Čekání na servírku bylo nekonečné, takže litrové pivo je jen pojistkou před žíznivými štamgasty. Naopak jídlo bylo dle měření zvídavých študáků přineseno již za 26 minut (PS: měřeno stopkami).

3. pivovar Berounský medvěd
Kam jinam na orosenou sklenici chmelové tekutiny než přímo ke zdroji – do pivovaru. Tam bude pivo téct nepřetržitě, ne? Bláhoví studenti znovu uvěřili v další berounský podnik s vidinou napravit zážitek z Kozlovny. Běda jim. Za číšníkem bylo nutno dojít na bar a po maturitou zruinovaných mladistvých chtěl i občanky.
Pivo a limo dorazilo, ale objednávání jídla se ani nepřibližovalo. Mrkání a snaha o mávání na jediného pingla v lokále nefungovalo, tak se šlo znovu na bar.
Po zdlouhavém objednávání ale nemalém následujícím čekání si žáci zaplnili břichy a bděli by za stolem ještě celou noc, kdyby pivovar nezavíral již v deset.

4. U Zelených
Další zastávka!