A jede se domů!
Dobré ráno, je 5:25, to pro nás znamená vstávání a taky, že moje dobrodružná cesta domů právě začíná!
6:20 – už nám přijel taxík, tak jsme se taky nalodily a vyrážíme! Už jsme taky nasadily masky i rukavice a už po pěti minutách to začalo být dosti otravné, je to taková výzva “24 hodin v masce a rukavicích”.
6:55 – pořád na cestě prvním taxíkem a taky jsem právě zrušila druhý taxík, protože mě na autobusovou zastávku prý vezme tenhle taxikář a za míň.
7:50 – dorazila jsem na Victoria green line coach station, zaplatila taxikáři a vydávám se na průzkum nádraží.
8:30 – apokalypsa!!! Opravdu to tu vypadá jak ve filmu o apokalypse, nikdo nikde, prázdné obrovské haly, obchody zavřené, záchody zavřené… Ale už jsem dorazila na potenciální zastávku, tak snad jsem tu správně…
A kolem se potuluje dvojice lidí vypadající jako Češi.
9:30 – aneb už hodinu sedím na zastávce a neprojel tu jediný autobus. Taky jsem už asi třičtvrtě hodiny volala s rodiči a asi deset minut s babičkou a dědou. Už to ale začíná být trochu otrava a před sebou mám ještě tři hodinky…
9:43 – “Je pozdě odpoledne, už se tetky scházejí, každá za stůl sedne a dech svůj zatají.” Až na to, že tady je teprve dopoledne, ale Češi už se scházejí.
11:12 – nějaký čas uplynul, ale to neznamená, že se něco změnilo. Pořád sedím na zastávce a lidé přibývají. Polovina z nich ale nemá roušku a rukavice nemá vůbec nikdo!
12:17 – autobus je tuuu!
12:45 – už sedím na svém místě a tetelím se, že už je všechno “v cajku”. Teď už jen přežít 19 hodin cesty s rouškou na puse…
14:41 – dorazili jsme do Doveru a přesuneme se na loď!!
15:15 – měli jsme malou pauzu na nějakou sváču a na záchod, protože jsme museli počkat na loď.
Taky musím poreferovat, že jsem 8 měsíců nebyla skoro v kontaktu s živým Čechem (pouze dvakrát), takže moje reflexy jsou zcela anglické aneb pokud mám na něco nebo spíš někoho rychle reagovat, tak začnu anglicky. Taky je to hrozně podivný pocit být po tak dlouhé době ve společnosti Čechů a ve společnosti lidí, kteří vám rozj rozumí.
16:18 – tak, už jsem opustila Anglii. Vypluli jsme z Doveru a mírně na Evropu, to znamená zase o kousek blíž domovů.
18:07 – blížíme se ke břehům Francie!
19:35 – už jsme v Belgii! Vlastně teď jenom píšu, kudy jedeme a nic jiného, ale tak co…
21:57 – myslím, že tohle už je čas český aneb GMT+1. Přejeli jsme kus Belgie, taky projeli bouřkou a taky jsem si na chvíli schrupla. Tak jsem zase blíže domovu, ale ještě to bude cesta daleká.
0:37 – už jsme dávno v Německu a blížíme se k Frankfurtu nad Mohanem, tam bychom měli mít krátkou pauzu a potom se pokusím něco málo
1:13 – dorazili jsme do Frankfurtu, tak jsme si dali malou pauzu na záchody a protáhnutí a taky jsme nabrali další lidi, kteří pravděpodobně přiletěli odněkud letadlem.
1:40 – stále ve Frankfurtu, ale našla jsem tu podivný úkaz, tak se musím pochlubit…
Vidíte na té budově to srdce z těch světel? Na fotce je to celkem hezky vidět, ve skutečnosti se musí člověk trošku podívat. Samozřejmě, že mě zajímalo, jestli je to jen dům s byty a tohle je úžasná náhoda nebo jestli je to nějak synchronizované. Ten dům je hotel a okna jsou podsvícená zvenčí, takže je to samozřejmě úmyslné.
5:25 – aneb o 24 hodin po té, co jsme se vzbudili, jsme dojeli na českou hranici, teď nás tady ještě prošustruje policie a rozhodne se, jestli nás vůbec pustí dál.
6:10 – vyrážíme ku Praze, na hranici nás sice vyhnali ven z autobusu, aby nás spočítali, ale jinak to šlo celkem hladce, tak můžeme dál. Venku už svítá a rodiče už také vyrážejí, aby na mě počkali v Praze.
7:27 – projíždíme kolem Berouna, což znamená, že do půl hodiny jsme v Praze. Tam už se prý na nás připravuje tým zakuklených hygieniků.
Domů jsme dorazili asi kolem deváté a prostě nebyl čas na dopsání příspěvku. Teď už ležím ve zpátky ve své posteli, ale zdá se mi být cizí. V Anglii jsem měla o moc měkčí postel, zvykání na ní také trvalo, ale teď moje postel působí jako lehání si na prkno. Nejen postel je jiná než jsem si zvykla za poslední měsíce, například všechny věci hygieny a taky ještě většinu oblečení, mám v kufrech, takže mi přijde, že tu bydlím jen tak na půl. Myslím, že mi to ještě bude chvíli trvat než se vrátím do původního režimu a taky to bude obnášet nějaké změny.
Drž se! V myšlenkách jedem s Tebou!!! Snad sis nabalila pár vajíček a krátís cestu barvením:)