135. den

Začínám s tím blogem nějak bídně zacházet a příspěvky jsou méně a méně častější, ale jako vždy jsem si připravila pár výmluv, proč příspěvky nebyli: první týden školy po prázdninách, tak toho bylo dost a dost, úkoly, taky dva velké projekty na výtvarce a ještě do toho moje trochu nachlazení, takže o to menší chuť do všeho a celkově do života.

Ještě jsem dneska vydala zpětně příspěvek, který jsem rozepsala včera, ale není dokončený a hodně stručný.

Abych se ale vrátila k tomu, co se za poslední dny událo, tak to nějak stručně shrnu, protože už bych měla zase spát a zítra mě toho dost čeká.

Čtvrtek si upřímně už ani nepamatuju, protože má paměť je na obyčejné dny mizerné, ale když tak nad tím přemýšlím, tak jsem vlastně byla v obchodě a nakoupila si zásoby kapesníků na moji rýmu.

Pátek jsem trochu rozebrala včera, ale celkově výjimečné bylo zase pozdější vstávání, takže to už bylo takové volnější a taky hodně příjemné po celém týdnu. A pak jsem si taky užila média, jelikož pracujeme v InDesignu (něco jako Photoshop, ale více se tam pracuje s textem) a snažíme se napodobit přední stránku jednoho magazínu. Takže je to taková trochu kreativní věc a to je moje.

Italka do školy v pátek nešla, jelikož měla jen dvě hodiny a tříhodinovou pauzu mezitím, tak řekla že to nemá cenu. A taky na hodině výtvarky jsem se dozvěděla velkou změnu, bubny prosím… Vlastně ne, jen dramatizuji… V dubnu do Prahy nejedeme.

Aneb jednou nám učitelka na výtvarku říkala, že se jede v dubnu na výlet do Prahy, tak jsem si začala všechno možné plánovat a tak… No, ale když na to došlo a mamka potřebovala vědět přesné datum, aby se se mnou neminula, zatím co bude v lázních, tak jsem si promluvila s učitelkou a zjistila jsem, že se výlet plánoval už loni, tudíž místa jsou zaplněná a tak, přestože je to pro naši třídu, tak já už jet nemohu.

Na druhou stranu jsem ráda. Nevěděla jsem, jestli jet chci a takhle to mám v podstatě vyřešené. Úplně se nechci vracet domů dva měsíce před úplným návratem. Myslím, že by se mi pak nechtělo se a taky je to alespoň méně létání sem tam.

No, pak páteční večer pokračoval do dnešního rána kolem druhé, program byl zajímavý, asi ho nebudu úplně prozrazovat, ale roli hráli flašky vína. Ale abych se zase obhájila, tak já jsem popíjela vodu a jenom vodu a taky čaj, ale bez mlíka.

A už jsme u dneška: v podstatě jsem ho strávila nad úkoly, něco jsem tedy zvládla, taky jsme byli v obchodě a pak jsem pekla čokoládové muffiny, které si všichni pochvalují, a radili mi, že si mám založit vlastní pekárnu.

Co jsem ale za dnešek neudělala bylo, že jsem ne vše dokončila, protože jsem trochu perfekcionista v některých směrech, takže se se vším patlám hrozně dlouho. A taky jsem nestihla zavolat babičkám a ani jsem si neuklidnila pokoj. Zítra mě čeká další volejbalový zápas, na který ale musíme 40 minut dojet autem a pak se zase vrátit, takže to zabere velkou část dne. Ale mám v plánu si vzít alespoň něco produktivního na cestu autem, abych úplně nemarnila čas.

A to je asi tak všechno a ne zcela všechno.