117. den

Štědrý den!!!! A ti zatracení Angličani nic neslaví.

Dnešek začal zase válením v posteli, ale v půl desáté jsem byla donucena se vyhrabat a jít péct perník. Včera totiž ten nejstarší brácha přišel se slovy, že chce něco péct a hned. Takže jsme ještě museli do obchodu pro cukr a pustili se do perníku. Pak jsme zase hráli karty a perník jsme takhle spálili…

Chyba ani nebyla v tom, že bychom na něj zapomněli, ale nejdříve jsem ho položila na dno trouby, jelikož tam nebyla žádná mřížka, a pak jsem ho dala moc vysoko a taky jsem zapomněla ztlumit teplotu, takže se pekl na 260°. Zhodnotila jsem to jako mé největší pekařské zklamání. Ale jelikož všichni chtěli “cake”, tak jsme se do něj pustili dneska znova. A tentokrát úspěšně! Nebo spíš úspěšněji… Ale po zalití čokoládou to všem chutnalo.

Já jsem se ale od ráno rozhodla držet svoji vánoční a štědrodenní (?) tradici a to půst, abych viděla zlaté prasátko. To mi Angličani nechápavě zkritizovali, nejvíce ten nejstarší brácha, který jí všechno a pořád.

Když jsme dopekli perník, tak jsme jeli s Italkou a nejstarším bráchou do nákupního centra pro jeden dárek pro mladšího bráchu a taky se potkat s italským kamarádem naší Italky. A taky koupit druhý balíček karet, když už jsme se takhle dali do hraní.

Takže jsme něco málo času strávili v nákupním centru, taky zašli na italskou pizzu, na kterou jsem se já mohla jen dívat, a pak jsme zase jeli domů.

Ze zastávky jsme ale nešli domů, ale k nedalekému jezeru, které určitě znáte ze starších příspěvků a mnoha fotek. Tam jsme se měli potkat ještě s další Italkou, ale nakonec jsme na ni čekali asi půl hodiny. Pak jsme ještě zašli do nedaleké restaurace na pití a pak se vydali do nedalekého hotelu za rodiči druhé Italky. Tam jsem se ale od skupinky odpojila, jelikož už jsem byla mírně zmrzlá a taky jsem chtěla zavolat své familii tam do Česka.

Tady vážně nic dneska neslaví. Celý den jsem prosazovala, že Vánoce jsou dneska, a dokonce jsem nosila mé kýčovité santovské ponožky, které mi po ránu všichni naprosto zkritizovali (ale bylo mi to úplně fuk, jediný den v roce, kdy je můžu nandat). Tak abych ty Vánoce trochu prožila, tak jsem si večer zavolala s celou rodinou a strávila s nimi štědrovečerní večeři i rozbalování dárků, pak už mě ale trápil hlad, tak jsem se šla konečně najíst. A mou “štědrovečerní večeří” byl toust s máslem, jablko a kousek perníku.

Potom jsme koukali chvilku na film a pak zase šli hrát karty a jen tak si povídali v kuchyni.

Zatím jsou ty Vánoce pro mě takové nevánoční. Připadá mi to, že jsem je dneska strávila videohovorem s rodinou, ale to je takové jak ve filmu nebo v jiné dimenzi, prostě na malé obrazovce telefonu a stejně nejste součástí toho všeho, jen to pozorujete z povzdálí. Ale nijak jsem ani nesmutněla, prostě mi to spíše přijde, že letos vynechám ty české Vánoce (ty pravé) a plnými doušky si je dopřeji napřesrok. A ještě uvidím, co se bude dít zítra.