108. den

Už 108. den v Anglii a celých 36% za mnou! Taky Vánoce se nezadržitelně blíží a rok 2020…

No, včera, přestože to byl náročný den, jsem usnula až po půlnoci, takže vlastně dneska, tak jsem se chtěla pořádně vyspat a nabrat energii. Ale jak to tak bývá, když spát můžu, tak nespím a naopak, tak jsem se probudila “už” v půl deváté. Ale nepopírám, že jsem pak ještě nezůstala v posteli.

Pak jsem se pustila do úkolu z matematiky, ale můj mozek měl prostě vypnuto, tak z toho nic moc nevzešlo. Ale za to jsem udělala něco málo na výtvarku, ale přesto dnešní den nebyl jedním z těch produktivních.

Večer mě čekal volejbal, ale jelikož ještě stále opravují místní halu, tak jezdíme do vedlejšího městečka a spoluhráčka, která mě vozí, měla zpoždění a ani mi neodpovídala na zprávy, tak jsem z toho byla trochu vynervovaná. Nakonec ale i se zpožděním dorazila a i jsme našli tréninkovou halu. Dneska se k našemu tréninku přidali chlapi, takže to bylo trochu ostřejší. Většinou hraju na pozici blokaře, ale když jsme hráli s pánskou sítí, která byla asi o dvacet centimetrů výš, než co normálně hrajeme, tak nějaké moje pokusy o blok byly celkem marné. Přesto to ale byla sranda a celkem i makačka, ale pokaždé mě ten volejbal baví i když ho nehraju na nějaké světové úrovni.

Doma jsem se jen navečeřela, nezapomněla napsat rodičům, že jsem v pořádku dorazila, vysprchovala se a mohla do hajan. Jenže, když si nastavuju budíka, tak kolem desáté večer, tak to píše, že bude zvonit za devět hodin! No, normálně přes školní týden naspím takových sedm osm hodin, takže při pohledu na devíti hodinový časovač mám vždy pocit, že ještě spát nemusím a tak se pouštím do pozdních večerních příspěvků…