93. den

Dneska jsem úplně celé dopoledne strávila v posteli, a tak jsem snídala až v jedenáct. Sice se není čím chlubit, ale napsala jsem tu už leccos, tak co.

Potom jsem trochu kreslila, taky přidělala včera zakoupená světélka na zeď jako malé překvapení pro Italku, která celý den strávila v Londýně. Pak jsem chtěla ještě jít koupit baterky do těch světýlek, ale host mum nějaké měla, takže jsem se zase zula a zůstala doma.

Asi kolem třetí jsme se s host mum, její mamkou a malýma klukama vypravili do nákupního centra užít si nějakých vánočních atrakcí. Venku byly asi dva stupně nad nulou, tak jen pouhé přecházení mezi autem a nákupním centrem bylo nesnesitelné.

Vevnitř jsme šli na vláček, taky na velikou skluzavku a tak celkově si obešli malý zasněžený svět plný tučnáků, mluvících stromů, hýbajících se ledních medvědů a dalších nesmyslů. Kluci byli nadšení, ale jak už jsem včera napsala, celkově to na mě působilo dost kýčovitě a je to jen atrakce, ze které provozovatelé chtějí vytěžit peníze.

Pak jsme se ještě trochu prošli po nákupním centru hledajíc prodejnu s telefony pro babičku. Kluci si koupily svítící balónek, takže prodírání se mezi lidmi bylo ještě náročnější. Ten menší balónem trefil několik lidí a ten větší si ho asi po deseti minutách rozbil. Pak jsme se zastavili v kavárně na nějaký teplý nápoj a něco dobrého domů a pak zase domů.

Byl to fajn strávený čas s naší zdejší rodinou, ale je vidět, jak jsou Vánoce komerční záležitost, což mi není úplně příjemné. Na druhou stranu mé vánoční vzpomínky jsou tvořeny tou pravou podstatou Vánoc o trávení času s rodinou. Například tvoření adventního věnce, probírání vánočních dekorací, každoroční věšení zelených svítících hvězdiček na velké okno v obýváku, popohánění taťku k tomu, aby přidělal venkovní světýlka, vyrábění ozdob na stromek z pomerančů, adventní kalendáře ač už ty čokoládové, ponožkové, z pytlíků od čajových sáčků, z pytlíčků mamkou ušitých nebo loňské stírací losy, pak pečení vánočního cukroví, kterého vždy musíme udělat dost a dost, aby vůbec zbylo do Vánoc, potom jeho nekonečné zdobení, mé pokusy o perníkovou chaloupku, které zkončí mou ztrátou trpělivosti a prostě vše poliju zbylou polevou a další a další maličkosti, které mi ale navždy setrvávají v paměti, že bych mohla pokračovat s vyjmenováváním až do zítřka.