86. den

Osmdesátý šestý den a den velkých změn. Ráno jsem se vzbudila až v deset hodin, tak jsem si říkala, že půl dne už je v háji. Pak jsem si šla udělat snídani a někdo ťukal na dveře. Takže jsem v pyžamu a s miskou cereálií v ruce šla otevřít. Byl to nějaký pán s dodávkou a když jsem mu otevřela, začal nosit díly (asi) postele dovnitř do domu. Host mum tu nebyla, tak jsem jen vyjukaně přihlížela a netušila, co se kolem mě děje. To je veliká nevýhoda toho, když bydlíte v cizím domě, že nevíte, co s lidmi, kteří zaťukají na dveře a nemáte pro ně správné odpovědi. A když není naše paní domu poblíž, tak jsou to pro mě vždy zapeklité situace. Třeba jednou tu měl nejstarší brácha nějakého kamaráda a později přišel jeho otec ho vyzvednout. Já jsem mu otevřela dveře, on řekl, koho hledá, tak jsem vyběhla nahoru do pokoje, kde by měli oba kluci být, ale nikdo nikde. Dole taky prázdno, tak jsem zase toho pána poslala pryč. Po chvíli se kluci odněkud vrátili a pak se snad i s tátou našli.

No, prostě vždycky doufám, že to bude Italka, která se vrací odněkud, nebo někdo jiný z rodiny a nebudu muset vysvětlovat něco nebo přebírat balíky nebo shánět host mum po celém domě.

Zpátky k dnešnímu programu. Dopoledne jsem tak nějak zase trávila doma, Italka jela do posilovny a když se vrátila, tak jsme se chopili metru (k tomu přidávám, že naše rodina mají opravdu nevybavenou domácnost, takže metr, který nám host mum našla, byl na konci propisky a měl jen sto centimetrů = jeden metr) a začaly přeměřovat náš pokoj.

Když jsme všechno přeměřily, úplně přehodnotily plány, ale nakonec stejně vymyslely řešení, tak jsme začaly veliké stěhování. Hodí se věta, že kámen nezůstal na kameni, jediný botník zůstal schovaný za dveřmi. Všechny maličkosti na skříňkách, postelích i okolo jsme se snažily posbíral, pak věci z velké skříně, aby byla lehčí na přemisťování… prostě jsme si celkem mákly a bojovaly jsme s prostorem i manipulací s postelemi. Ale nakonec vše dobře dopadlo, jen jsme museli oželet jednu skříňku, ale na druhou stranu máme stůl. Taky to tu vypadá mnohem prostornější a uklizenější (na pár dní).

Taky jsem v počítači vytvořila model pokoje před a po, ale spíš, než pro praktické využití jsem si jen pohrála při dlouhé chvíli.

Dnešní večeři nám nachystala neteř naší host mum, která přijela i s přítelem a strávila dost času v kuchyni, ale pak to stálo za to. Měli jsme kuřecí maso na dva různé způsoby, brambory, rýži, taky salát, a ještě šátečky plněné masem. Pořádně jsme si všichni pochutnali, ale jelikož vše bylo na Marocký způsob, tak to občas pálilo, hlavně salát, od kterého byste to nečekali, ale čili papričky udělají své.

A večer jsem se ještě pustila trochu do matematiky a zítra se musíme s Italkou vydat ven a nafotit něco málo na výtvarku, tak snad nám bude přát počasí, ne jako dneska, kdy celý den pršelo.