82. den

Včera jsem chtěla napsat blog a dokonce jsem otevřela notebook, ale pak jsem asi deset minut jen zírala do otevřeného Wordu a snažila si vzpomenout, co jsem vlastně chtěla napsat. Pak jsem si volala se ségrou, takže ze psaní už nic nebylo.

Ale co jsem vlastně chtěla psát? Včera jsme po dlouhé době měli zase assembly (přeloženo do češtiny jako shromáždění) a byl tam pán z organizace Brook, což je nezisková společnost, která pomáhá lidem do 25 let se sexuálním zdravím a pohodou (nevěděla jsem, jak to přeložit, tak mi pomohl Google translate, ale takhle v češtině to vůbec nedává smysl, v angličtině to je ‘sexual health and wellbeing’).

A taky nám rozdali formuláře o letním školním plese, tak jsme se s Italkou zatetelily radostí, že bude nějaká taková událost, ale je bohužel až třetího července a to už asi budu doma. Ale to není to, o čem jsem chtěla mluvit…

Místní škola dává svým studentům ohromnou škálu možností a příležitostí, taky nám rozeslali o tabulku s různými organizacemi a kontakty, abychom si mohli najít nějakou brigádu a získat praktické zkušenosti. Naše škola v Česku nic takového nedělá. Prošla jsem si už třemi českými školami, pravdou je, že na té první jsem byla do dvanácti let, ale na dalších dvou gymnáziích, kde už bychom potřebovali něco praktického do života, nikdy nic takového nebylo. Sice můžete ve škole najít stojan s letáky o zahraničních pobytech a měli jsme i jednu dvě přednášky, ale nikdy se neprobírala žádná obecná témata.

Na prvním gymnáziu jsme měli občanskou výuku, kde se nás učitelka pokusila naučit něco málo do života, ale, upřímně, teď si nemohu vzpomenout na jediné téma nebo činnost z hodin (až na jeden díl pořady Krotitelé dluhů), kterou jsme dělali. Z toho vyplývá, že mi to asi moc nedalo. Na druhém gymplu žádná občanská nauka ani nic v takovém stylu nebylo a třídnické hodiny také ne. Všechny věci ohledně naší třídy a organizačních věcí jsme probírali v hodinách s naší třídní učitelkou, což byla dějepisářka (vlastně na obou gymnáziích), takže jsme si dost krátili hodiny, kde jsme se měli věnovat historii. A možná proto nikdy nezbýval čas na moderní dějiny…

Tady máme každé ráno registraci, která trvá jen deset minut, ale náš třídní nám stihne říci něco málo důležitého a organizačního. Pak máme dvě hodiny týdně tzv. tutorial. Úterní hodina je věnovaná negativním bodům za zapomínání a nedochvilnost, takže tam zůstávají jakoby po škole jen někteří, a ve čtvrtek vždy probíráme nějaké téma. Minulý čtvrtek jsme se přemístili do počítačové učebny a vyplňovali formulář pro kariérní poradkyni.

A v neposlední řadě máme již zmíněné shromáždění, které je asi nejvíce přínosné a informativní.

Potom po škole jsem nějak trávila doma, vyprala si trochu bílého prádla a šla si brzy lehnout.

Dneska ráno bylo venku pod nulou a všude námraza. Sice jsem ještě nevytáhla zimní boty, a ještě doma nechala šálu, ale opravdu byla zima a bez rukavic už nevyrážím. První hodinu jsme měli matematiku, kde jsme dostali oznámkované testy, naplánovali další test, dostali domácí úkol na pátek, a ještě mi učitelka dala šanon na všechny pracovní listy a úkoly, které musíme psát na jednotlivé papíry. Takže momentálně už mám tři ohromné šanony a jsem vděčná, že na mediální výchově jen cvakáme do počítače. Pak následovala hodina výtvarky, kde nám učitelka nalinkovala další projekt a k němu nám přidala blok ve formátu A3, a ještě malou knížečku. Takže na výtvarku mám dva šanony (z těch celkových tří), malou knížku na nový projekt, A5 sešit, který je naštěstí už hotový, ale ještě tam máme přidat něco bonusového, A4 sešit na kresby, celkem čtyřicet stran, které mají být vyplněné do Vánoc, ale už jsem za půlkou, a čtvrté A3 sešit, který se mi rozhodně nevejde do batohu a na přepravování je tak opravdu nepraktický. Velikost všech skicáků se postupně zvětšuje a zvětšuje, tak napříště očekávám něco větší, než jsem já 😀

Pak už mi zbývala jen hodina média studies, kde jsme měli nějakou samostatnou práci stále se týkající filmu The Jungle Book (Kniha džunglí od Disneyho).

Doma jsem si udělala něco málo k obědu, dokonce jsem objevila jiné pečivo než jen toustový chleba, a taky jsme s Italkou vyndaly z myčky (nezahálím tu :D).

Pak jsem se pustila do úkolů, ale v celku jsme toho zase moc neudělala… Před večeří jsme ještě zašly do obchodu, jelikož má zítra jedna kamarádka narozeniny.

Fascinuje mě a zároveň jsem hrozně ráda za to, že si s Italkou tak rozumíme. Dneska nás obě například pobavil její rozhovor s nějakou paní kvůli slevové kartě na autobusy, který byl samozřejmě v angličtině a ona jí stěží rozuměla. Já jsem seděla opodál a občas něco poradila a pak jsme se tomu zasmály. Taky jsme se dohodly na sobotní přeorganizování našeho pokoje. Poslední dobou mě už trochu pobolívají záda z neustálého sezení na posteli, jelikož nemáme v pokoji stůl. Takže máme v plánu vše přeměřit a přeplánovat a někam ten stůl nacpat. Problém je v tom, že pokoj je opravdu miniaturní a pro jednoho by byl dostačující, ale dvě se tady celkem tísníme. A pak ještě pro dobro mých zad si půjdeme zítra zaplavat a vlastně mi může Italka pomoci zlepšit mou techniku, jelikož v Itálii učí děti plavat.

Takže to by bylo mé opěvování mé host sister, se kterou je to sranda, když si sice rozumíme, ale nevíme to slovo v angličtině, ale zároveň umíme spolu leccos zařídit a ve dvou se to vždycky lépe táhne.

Takže mám toho teď zase více před sebou, větší zimu, bazén, přeorganizování pokoje a umístění stolu, velký knižní projekt na výtvarce, a ještě rychle blížící se Vánoce a s tím shánění dárků, takže to ještě bude zajímavé a všichni se máme na co těšit.

PS: pardon, že zase není náhledový obrázek, ale většinu dní prostě nic nevyfotím a nepřijde mi důležité tam za každou cenu něco dát, důležitější je (snad) textový obsah.

PSS: přidávám zpětně kvůli stížnostem 😀