Moje škola

Dneska jsem se rozhodla, že se konečně opřu do příspěvku o škole a že ho konečně napíšu. Ale bude toho asi hodně…

Jak už jsem napsala v předchozím příspěvku o vzdělávacím systému v Anglii, chodím na sixth form na Oakgrove secondary school. První, co vás na této škole zaujme je, jak nová tahle škola je. Je jen 14 let stará a je to na ní moc dobře vidět. Další nepřehlédnutelným faktorem a pro nové studenty kamenem úrazu je velikost školy. Škola má celkem 8 bloků (A-H) a navíc je na první pohled celkem chaoticky rozložená. Když však pochopíte systém, tak se ztratíte už jen občas.

Aby se vědělo, kolik studentů je a není v škole, tak se při příchodu a odchodu každý přihlašuje a odhlašuje na monitoru na recepci. Sice je to občas dost zdlouhavé, ale prý se snaží vymyslet něco, co by proces zrychlilo.

Dalším velkým rozdílem oproti českým školám (kde si můžete sednout leda tak na chodbu, ale někde najdete i malou knihovnu) jsou tzv. study rooms aneb mísnosti určené ke studiu. V části budovy sixth form (blok F) je taky jedna taková s počítači, tiskárnou, knihovnou a knihovnicí, která okřikuje hlasité studenty. Je to prostor na volné hodiny, aby si studenti v klidu a tichosti mohli dodělat vše potřebné. Vedle této klidné místnosti se nachází společný prostor pro studenty sixth form. Je zde spousta stolů a židlí a tenhle prostor se může využívat jak přes přestávky, volné hodiny i obědy. Dalším velkým společným prostorem pro shromažďování větších skupin studentů je divadlo.

Teď se dostávám k systému učení. Každý student sixth form si vybírá tři předměty. Na secondary school jsou ještě předměty obecnější a pro všechny stejné. Předměty jsou rozděleny do čtyř kategorií a student si tak nemůže vybrat například jen výtvarku, tělocvik a drama. Pokud najdu dokument, který mi byl poslán ještě v České republice, abych si předměty vybrala, tak ho sem přiložím.

Jak už jsem řekla, každý má jen tři předměty. Je to opravdu hodně málo oproti asi 12 předmětům v českém školství. Sice si později také vybíráme semináře, ale nikdy se na střední škole nedostaneme na počet pouhých tří předmětů.

Některým by mohlo přijít, že se třemi předměty to bude zahálka a člověk nemusí nic dělat. Čím míň ale času strávíte ve škole, tím více času chtějí, abyste u učení strávili doma. Proto se také volné hodiny nenazývají volné hodiny, ale study lessons.

I já jsem si myslela, že to bude pohodička, ale zas taková není. Každý předmět máme šest hodin týdně a také střídají učitelé. Slyšet výklad od různých učitelů je úplně úžasné. Není to tak, že když si na vás učitel zasedne, tak nemáte v předmětu šanci a ani tak, že když vám jeden učitel nevyhovuje, zkazí vám to celý předmět. Já jsem si jako své předměty vybrala mathematics, media studies a art and design – matematika, mediální výchova a umění a design. Na matematiku mám dvě učitelky, jedna nás učí čtyři hodiny týdně a ta druhá zbylé dvě hodiny. Na mediální výchovu mám dvě učitelky a každá nás má tři hodiny týdně. Na výtvarku se mi střídají tři učitelky po dvou hodinách. Sice se každý učitel zaměřuje na něco trochu jiného, ale i tak se výuka prolíná.

Jak jsem napsala, na žádný z předmětů nemám učitele, jen samé učitelky, ale mám třídního učitele. První školní den se všichni studenti dvanáctého ročníku rozdělili do 12 skupin. V každé skupině je přibližně deset lidí ze dvanáctého ročníku plus dalších deset ze třináctého. Společně se vždy scházíme ráno v půl deváté na deset minut na registraci a pak také dvakrát týdně na půl hodiny na třídnické hodiny. Úterní hodinu ve třídě tráví jen ten, kdo minulý týden dostal nějaké body za například nedonesení domácího úkolu nebo jiné přestupky. Čtvrteční hodina je většinou věnována něčemu obecnému. Ještě také máme v pondělí půl hodinu v divadle pro celý náš ročník. Zatím se v těchto půl hodinách odehrávalo focení na identifikační karty a přednáška o dobrovolnictví.

Přes identifikační karty se dostávám k uniformám. Jak to většinou v Anglii bývá, tak studenti školou povinní, tedy všichni do šestnácti let, nosí ve školách uniformy. Naše škola není výjimkou, a tak denně potkáte mraky a mraky mladších dětí ve stejnokrojích. Na sixth form se už uniformy nenosí, ale musíme mít na krku šňůrku s identifikační kartou.

To jsem asi shrnula všechny důležité věci o naší škole, doufám, že jsem nic nezapomněla a až se za nějakou dobu studia něco dalšího dozvím, tak o tom mohu zase napsat.