7. den

Už jsme tu týden! A druhý den jsem byla ve škole.

Říkám si, jestli jsem udělala dobře, že jsem sem jela, ale ano, určitě to bylo dobře, protože i kdybych se teď měla vrátit, tak už mi to dalo tolik nových zkušeností. Poznala jsem spoustu nových míst, nových úžasných lidí, ochutnala jsem čaj s mlékem, koukla jsem se do obyčejného města v Anglii a poznala jsem jiný školní systém. A hlavně jsem tu kvůli mé angličtině. Sice jsem tu krátce, ale vím, že jsem se také zlepšila. Sice to není velké zlepšení, ale prostě jsem se dostala do situací, kdy prostě musím mluvit anglicky. Určitě mě to už hodně posunulo.

Ale zpátky k mému druhému dni školy a zároveň prvnímu dni, kdy jsme se učili. Byla jsem asi nervóznější než včera, ale dodávala jsem si odvahu a říkala si, že to bude lepší. Bohužel má přání se nevyplnila. Lepší to nebylo ani o trochu, spíše horší…

Nejdříve jsme měli zase třídnickou hodinu, takže to proběhlo v pořádku. Poté jsem měla první normální hodinu a to media studies. Třídu jsem pomocí mapy a mého orientačního smyslu perfektně našla a vyčkávala na ostatní. Poté nás učitelka rozsadila k jednotlivým počítačům a začala výuka. Musím podotknout, že všech 30 počítačů v místnosti bylo od Applu a všechny s Office od Microsoftu. Wow. V Českých školách rozhodně takový komfort není a tohle je něco úplně jiného.

Problém byl v tom, že jsem nedostala přihlašovací jméno a heslo na počítač, ale to se vyřešilo a zvládla jsem se přihlásit (problém byl se potom odhlásit, protože jsem nikdy nepracovla se softwarem od Applu…).

Výuka byla zajímavá a opravdu oceňuji vyučující, které to opravdu baví. Problémem byla zase angličtina protože jsem polovině věcí nerozuměla. Nejen že neznám některá běžná anglická slova, ale v tomto předmětu jsou potřeba ještě dals odborné termíny a já jsem v koncích… Vypadá to, že to bude velmi těžké, ale snad se to se zlepšujícím jazykem také zlepší.

Poté jsem měla hodinu matematiky, u které jsem se ničeho nebála, ale zjsitila jsem, že jsem kvadratické funkce přes prázdniny úplně zapomněla a navíc mají v Anglii trochu jiné postupy. Tak mi nezbývá než se všechno doma zase doučit.

Potom byla další třídnická hodina, kde jsme mluvili o povolání a tím celá výuka pro dnešek skončila.

Abych to shrnula: mám toho dost, kéž bych uměla více anglicky. Ale ostatní nemůžou vědět, jaké to pro mě je, přeci jen kdyby měli mluvit česky, tak na tom budou stejně, ale doufám, že se mnou budou mít trpělivost. Jedinou věcí, která mě tu drží je touha to překonat a jak mi mamka řekla, nemusím postoupit do dalšího ročníku, nemusím se tu nic naučit, nemusím mít dobré známky… Všechno, co tu udělám bude jen a jen navíc a můžu z toho vyjít jedině dobře. Taky se tady můžu ztrapnit jak chci, protože stejně za deset měsíců a většinu lidí pravděpodobně už nikdy neuvidím.

A v Česku se buď učivo doučím o prázdninách nebo prostě půjdu do druháku.

(A mimochodem už mám dva domácí úkoly…)